Od kolika let se létání věnujete? Byl vám vzorem třeba někdo z rodiny?
Mám v rodině vzor. Tatínek je pilot, takže když jsem v patnácti začal, ukázal mi směr. Létá v Liberci v aeroklubu a já jsem tady začínal taky. Táta mě ale samozřejmě vzal do letadla mnohem, mnohem dříve, takže jsem létal od malička. A moje sestra byla letuška, takže to máme opravdu v rodině.

Jste několikanásobným držitelem titulu mistra republiky v letecké akrobacii. Jak jste se k tomu dostal?
Většina lidí se chce ve sportu někam posouvat a stejné je to i v létání. A akrobacie mi přišla být „vrcholem“ malého sportovního létání, takže jsem v roce 1989 začal závodit.

Bylo v té době hodně leteckých akrobatů? Šlo o živý sport, nebo spíše výjimečnou záležitost?
V té době to byl docela velký sport. Byla to doba, kdy končil Petr Jirmus, několikanásobný mistr světa a Evropy, šlo o sport atraktivní a zajímavý a mezi lidmi i známý.

Bylo těžké se dostat mezi nejlepší v republice?
V roce 1993 jsem se dostal do reprezentace, ale asi po pěti letech jsem to na přibližně dva roky přerušil. K akrobacii jsem se vrátil v roce 1999, kdy pořádali v Mnichově Hradišti mistrovství světa, tak jsem se na něj připravil, dostal jsem takzvanou divokou kartu. Pak jsem se tomu věnoval až do roku 2008, než jsem se začal létáním živit. Létal jsem i se současným mistrem světa Martinem Šonkou, ale on byl tehdy v začátcích, kdežto já už se závoděním pomalu končil. Jeho současný úspěch je skvělý.

Je letecká akrobacie stejně fyzicky náročná jako jiné sporty?
Určitě je to náročné, máte přetížení 89 G kladných a záporné 34 G, takže krev jezdí nahoru dolů a je to nápor. Dříve akrobatili spíše vy-zrálejší piloti, třeba u Američanů létali i starší chlapi, prostě až když si na to vydělali. U nás tomu hodně pomáhal Svazarm, pod který aerokluby spadaly. Dnes je to všechno mnohem rychlejší. Dříve patřila letadla klubům, dnes je tady hodně lidí, kteří mají letadla svá, i když stále jsou i ta, jež patří klubům. V současnosti je hodně lidí, kteří se věnují akrobacii v nižších kategoriích, a při závodě se sejde klidně 45 letců, což je docela dost.

Kariéru akrobata jste ukončil ve chvíli, kdy jste se začal létáním živit. Co je tedy vaším povoláním?
Nejdřív jsem učil, to ještě v rámci svého závodění. V roce 2008 jsem pak začal pracovat jako inspektor neboli examinátor. Zkouším zájemce, kteří chtějí pilotovat letadla, stát se instruktory, obchodními piloty a podobně. Provedu až 400 zkoušek ročně. K tomu létám tzv. jetové, tedy proudové letadlo, a to externě pro firmu, která provádí leteckou dopravu. Letadlo si někdo najme, chce se někam rychle dostat, tak letím.

K tomu všemu se věnujete ještě dalšímu leteckému koníčku, že?
Ano, létám americkým válečným letadlem P-51D Mustang. Toto konkrétně je z jara 1945. Jsem jediný v České republice, kdo tímto letadlem létá. Je to také jediný stroj tohoto typu v ČR.

Je velký rozdíl létat letadlem současnosti oproti tomu z roku 1945?
Mustang má hodně silný motor, který je oproti dnešním vrtulovým letadlům obrovský. Takže je tam náročný vzlet a přistání, ale jinak to funguje jako u jiných letadel. Ovládání odlišné není, letadla se řídí stále stejně. Ale ta stará, válečná, mají obrovskou spotřebu benzínu.

Objevujete se s mustangem na leteckých přehlídkách. Máte i dobovou uniformu?
Dobovou uniformu pilotů P-51D Mustang nemám a na letecké dny létáme i na Slovensko, do Německa či Polska, kam si nás vyžádají.

Spočítal jste si někdy, kolik jste nalétal kilometrů?
Na kilometry se to říci nedá, ale lze to spočítat na hodiny. Letos v létě jsem dosáhl 10 tisíc hodin. A vím to tak přesně proto, že piloti si vedou zápisník, osobní knihu, kam si všechny lety nebo zkoušky zapisují, a mají tak přesnou evidenci. Deset tisíc hodin při mém způsobu létání, kdy nedělám žádné osmihodinové lety přes oceán, je relativně dost.

Máte v rodině následovníky?
Staršímu synovi je 16 let a je závodní plavec, mladší syn hraje florbal. Takže to zatím nevypadá, že by se věnovali letectví.