Jediné vysoce specializované pracoviště na kardiologickou péči v Libereckém kraji zajišťuje nejmodernější dostupnou péči pro nemocné s ischemickou chorobou srdeční, srdečním selháním a poruchami srdečního rytmu. „Pravda je, že v Evropě stále patříme na první místa v počtu výskytu kardiovaskulárních nemocí, která jsou bohužel hlavní příčinou úmrtí,“ říká přednosta Kardiocentra liberecké nemocnice Rostislav Polášek.

Hlavní roli hraje čas

Do libereckého kardiocentra míří pacienti nejen z celého Libereckého kraje, ale také z přiléhající oblasti Středočeského, Královéhradeckého nebo Ústeckého kraje. Kvůli časové dostupnosti, sem svážejí pacienty z Mladoboleslavska či Šluknovského výběžku. Spádová oblast zahrnuje území, na kterém žije 600 tisíc lidí.

Nepřetržitou péči 24 hodin denně, 7 dní v týdnu tu pro ně zajišťuje celkem 120 zdravotníkům. Lékařů je mezi nimi jednadvacet. Je proto logické, že vedení liberecké nemocnice už řadu let usiluje o další rozvoj oddělení. Pracuje na tom od svého nástupu v roce 2007. Potvrzují to opět čísla. „Zatímco v roce 2007 tu defibrilátory dostalo 30 pacientů, vloni už to bylo 160 zákroků,“ říká ředitel Krajské nemocnice v Liberci Luděk Nečesaný.

Tři sály a nejlepší technika

Snahy vedení zdejší nemocnice posílit toto špičkové zařízení vyvrcholily právě v těchto dnech. „Z vlastních zdrojů jsme vybudovali třetí sál pro invazivní kardiologii,“ připomněl ředitel. V rámci modernizace techniky sem v těchto dnech přibylo špičkové vybavení za téměř 60 milionů korun. Z 85 procent na ně přispěl rozvojový program Evropské unie, zbytek nemocnice zaplatila ze svého.

Celkem získalo kardiocentrum 17 nových přístrojů. „Především jde o dva nové rentgenové přístroje. Angiolinku a C-rameno pro elektrofyziologický sál,“ vypočítává při prohlídce nových prostor přednosta Kardiochirurgie Rostislav Polášek.

Modernizace oddělení umožní navíc provádět plánované zákroky a souběžně se věnovat pacientům s akutním infarktem myokardu. „Nebude se tak již stávat, že pacient přijatý k plánovanému výkonu je v případě ošetřování více akutních případů nucen čekat do pozdních odpoledních či večerních hodin. To bylo zvláště nepříjemné pro liberecké pracoviště, které je v Česku průkopníkem systematického zavádění jednodenních srdečních katetrizací,“ říká přednosta Polášek.

Nákup nového výkonnějšího C-ramene pro implantační sál s lepším rozlišením, než má stávající zařízení, usnadní práci a také by mělo dojít k poklesu radiační zátěže pacienta i personálu. Mezi další novinky ve vybavení patří i echokardiografický přístroj, který umožní trojrozměrné zobrazení srdce. Druhé přenosné echo umožní vyšetřit pacienta na jakémkoliv oddělení nemocnice.

Operativa, zatím jen v Praze

Liberec zatím není akreditovaným pracovištěm pro kardiochirurgii. Ta se dosud soustřeďuje právě do Prahy. To dobře znají ti, kteří na operace „přemostění“ věnčitých tepen bypassem směřují například do motolské nemocnice či do dalších specializovaných pracovišť. „Kardiochirurgická péče je v ČR na vysoké úrovni. Bohužel je koncentrována do Prahy,“ říká ředitel Luděk Nečesaný.

K jeho vybudování v Liberci chybí tak tři základní věci. Kromě snahy o decentralizaci péče, tedy možnost nechat vzniknout tato centra mimo Prahu, což je zásadní z pohledu úhrady od pojišťoven, je to vybudování kardiochirurgických sálů včetně vybavení a rovněž zkušení odborníci. Vychovat je není problém. Problémem jsou zcela určitě vysoké investice, které by rozšíření kardiocentra o možnosti operativy potřebovalo. A do nich se nynějšímu vedení, jehož budoucnost odpočítává zřizovatel, tedy Liberecký kraj, ne-li ve dnech, logicky pouštět nehodlá. „Zadlužit v tuto chvíli nemocnici by bylo krajně nezodpovědné,“ říká Luděk Nečesaný.

České zdravotnictví patří ke špičce, říká přednosta libereckého kardiocentra, Rostislav Polášek

Jak se za poslední roky změnila struktura vašich pacientů z pohledu věku i jednotlivých srdečních onemocnění?
Infarkty dostávají pořád stejně mladí jako staří, to se nemění. Co se však změnilo zásadně, je skutečnost, že dnes je díky kvalitní péči a přístrojům přežije mnohem víc lidí. Přibývá ovšem pacientů se srdečním selháním a fibrilací síní. Dokonce se odhaduje, že v průběhu příštích dvaceti, třiceti let vzroste jejich počet na dvojnásobek. Toto onemocnění prudce stoupá s věkem, což neznamená, že by se zvyšoval výskyt onemocnění, ale tím, že přibývá lidí, kteří se dožijí vyššího věku.

Jak je na tom Česko s úrovní kardiologické péče?
Česká republika patří společně s Holandskem na úplnou špičku v dostupnosti léčby infarktu. Velkou roli v tom sehrála jak Česká kardiologická společnost, tak především struktura a organizace celého systému péče. Ten umožňuje nepřetržitou službu a hlavně dostupnost angioplastiky a kopíruje ho od nás celá řada okolních zemí. A například v dostupnosti defibrilátorů, což je nesmírně drahá léčba, patříme mezi pět, deset nejlepších zemí v Evropě.

Je stejně kvalitní a dostupná péče, navíc bez finanční spoluúčasti pacienta běžným standardem i v zahraničí?
Ten problém má dvě stránky. Například v USA je především obtížné zaplatit doktora tak, aby byl 24 hodin na telefonu. Než dojede autem z bohaté čtvrti za městem, trvá dvě hodiny. U nás mladý doktor bydlí na ubytovně a na kole přijede za deset minut…Z toho plyne, že v dostupnosti a rychlosti péče jsme na tom ještě nedávno byli lépe než USA. Materiál a technika tam stojí stejně jako u nás, ale cena práce invazivních kardiologů je několikanásobně vyšší. U nás je silně podhodnocena. To samozřejmě svádí k otázce, jestli jsou tedy lékaři v zahraničí placeni tak skvěle nebo u nás tak špatně, ale v každém případě z toho těží právě čeští pacienti. Na úkor ohodnocení zdravotníků a tím nemyslím jen lékaře.

Jak jsou drahé zákroky a kardiologii? Jinými slovy kolik získá pacient v rámci zdravotního pojištění?
Léčba akutního infarktu přijde asi na sto tisíc. Kardiostimulátor podle typu od 50 do 150 tisíc a například implantace defibrilátoru stojí od tři čtvrtě do jednoho milionu.

Přístroje, kterými je vaše oddělení nově vybaveno, přišly na téměř šedesát milionů. Nejste tlačeni k tomu, aby se počet vyšetření zvyšoval a přístroj se tak dřív zaplatil?
To by platilo, kdybyste za každý výkon dostala konkrétní peníze, ale takhle jednoduché to není, způsob proplácení výkonů je mnohem složitější. Na staré angiolince jsme dělali dva, dva a půl tisíce vyšetření za rok. V provozu je osm let, to znamená zhruba dvacet tisíc vyšetření. V západní Evropě udělá stejný přístroj osm tisíc vyšetření a kupuje se nový. Takže pokud máme hovořit o efektivitě, pak je toto hyperefektivita.

Kardiocentrum patří v rámci liberecké nemocnice k těm, kde v rámci výzvy Děkujeme, odcházíme! nedal výpověď ani jediný lékař. Jak se na akci díváte z pohledu šéfa oddělení a jak pohledem osobním?
Je to výsledek dlouhodobé frustrace. Zdravotnictví je dlouhodobě podhodnoceno. Pokud mám správné informace, tak se u nás dává na zdravotnictví zhruba 7 procent hrubého národního produktu, zatímco v civilizovaných evropských zemích je to 9 procent. Můžete si tedy spočítat, kolik činí rozdíl. Stále se slibovalo řešení a nevyřešilo se nic. Osobně mám spíš problém s formou protestu, ale jak to udělat jinak? Jak se máte domluvit s hluchými? Liberecká nemocnice se nyní nachází ve složité situaci.

Za poslední čtyři roky se velmi bouřlivě rozvíjela a kardiologie obzvlášť bouřlivě. Je za námi kus práce, proto jsme účast v protestní akci vnímali jako ohrožení výsledků této práce, a proto jsme cítili větší loajalitu k nemocnici a kardiocentru než ke stávkujícím kolegům. Z osobního hlediska také chápu radikální postoj lékařských odborů, ale méně se mi už líbí postoj České lékařské komory, která není odborovým, ale stavovským orgánem, jenž by měl především dbát na etiku a zvýšené emoce spíš trochu přibrzdit.