Když se narodila, do vypuknutí první světové války zbývaly ještě měsíce. Ve stejných dnech jako ona přišel na svět také Bohumil Hrabal. Zatímco známý český spisovatel je už sedmnáct let na druhém břehu, Marie Kchalupnik z České Lípy se v těchto dnech dožila neuvěřitelných 100 let.

Česká Lípa má v její osobě opět stoletou obyvatelku. Předchozí rekordmanky-ženy už zemřely a pomyslný českolipský „klub stoletých" tak zatím drželi dva muži. Teď už má stoletou zástupkyni i něžnější část obyvatel města.

Paní Kchalupnik se narodila v roce 1914 v Kazachstánu, patří do malé skupiny českých reemigrantů z této země. V Kazachstánu žila v malé vesničce v polopoušti, od které nejbližší město bylo vzdálené 120 kilometrů. Vesnice byla převážně osídlená Čechy, založila ji první nebo druhá generace před narozením paní Kchalupnikové. Češi sem tehdy přišli, když hledali nové místo s půdou, která by je živila. Podobně vznikalo daleko známější české osídlení na ukrajinské Volyni.

V Kazachstánu ale žili potomci původních Čechů v daleko drsnějších podmínkách, které se dlouhodobě nijak nelepšily. Proto po roce 1990 došlo k takzvané reemigraci české menšiny z Kazachstánu. Její poslední část se odehrála ještě po roce 2000 za pomoci českého státu a podpory organizace Člověk v tísni.

„Bylo to opravdu mimořádné setkání. Vyprávění dcery a vnučky, které se o paní Kchalupnik starají ve společném bytě, bylo velmi poutavé. Pověděly nám, jak dětem kupovaly boty a zimní bundy za ovci nebo za kozu. Jak několik let nedostával nikdo z nich výplatu, místo peněz dostali třeba mouku. Také jsme se dozvěděli, jak si vlastníma rukama postavili velký dům z vepřovic a při odchodu jej prodali za zlomeček jeho ceny, jen aby měli na cestu. Obě se nakonec shodly, že poměry v České republice a v Kazachstánu se absolutně nedají srovnat," poznamenala starostka České Lípy Hana Moudrá.

Starostka i místostarostové Jiří Kočandrle a Tomáš Vlček byli oslavenkyni v pondělí gratulovat. Přinesli jí dárkový koš, květinu i krásné přání. I když Marie Kchalupnik již několik let nechodí a prakticky neopouští svůj pokoj, stále z ní sálá životní energie a její nejbližší rádi poslouchají vyprávění z jejího života.