Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Lípa má paneláky, ale v krásné krajině, říkají tvůrci filmu DogHot

Česká Lípa - Rozhovor s režisérem Luďkem Svobodou a kameramanem Jaroslavem Hasmanem o novém filmu DogHot, jenž vznikal také na Českolipsku.

8.9.2014
SDÍLEJ:

Klára (Eva Davidová) a Hynek (Erik Demko) na cestě po severu Čech. Ona utíká před rodinou, ve které zažila i sexuální zneužívání. On žije sám v obytném přívěsu, ve kterém prodává párky v rohlíku a nemůže spát. Foto: Doghotfilm.cz

Bylo to výjimečné jako sen u člověka trpícího nespavostí. Kino Crystal v České Lípě zažilo ve čtvrtek večer slavnostní premiéru filmu, jaký se v běžné kinodistribuci téměř vůbec neobjevuje.

Nezávislý snímek DogHot režiséra Luďka Svobody si mimořádnou pozornost právě v České Lípě zasloužil. Jednak řada jeho scén vznikala i na Českolipsku a druhak si malou úlohu ve filmu zahrál také režisérův kamarád a Českolipan Ruda Živec. Navíc Lípa není pro režiséra Svobodu ničím neznámým, pro festival Lípa Musica natočil před 7 lety znělku, vystihující krásy okresního města.

Kromě toho, že je nekomerční, je nová road movie také natočená na digitální fotoaparát a o nespavosti se v ní hodně mluví. Takže na režiséra Luďka Svobodu i kameramana Jaroslava Hasmana mířily otázky, týkající se natáčení i spánku.

Spíte hodně, nebo málo?

Luděk Svoboda: Když jsme scénář dávali dohromady, tak jsem s tím nikdy neměl problém. Kdykoliv jsem nemohl usnout, tak jsem si otevřel knížku a stačila mi stránka, abych usnul. Když jsme film natočili, sestříhali a dali dohromady, tak to s sebou přineslo určité životní změny, takže ve finále když jsme šli s tím filmem ven jsem najednou začal trpět nespavostí. Takže jsem začal přemýšlet nad tím, že když si člověk něco vymyslí a realizuje to, že se pak stává obětí prapodivných náhod a vypadá to, jako když si to ušil sám na sebe.

Problém s nespavostí je jeden z hlavních motivů filmu. Jak tedy vznikl ten nápad, když říkáte, že na počátku jste se spaním problém neměl?

Luděk Svoboda: Zprvu to spíš bylo o hledání, co se stane, když člověk v určité fázi životního nasycení začne přemýšlet nad tím, že by měl ještě něco vyzkoušet nebo si udělat nadhled nad sebou. Tak jsme si řekli, že náš hrdina by mohl být člověk, který opustí rozjetou firmu z nějakého důvodu, jenž se nedozvíme, a rozhodne se, že to zkusí jinak a čeká, co se bude dít.

Režisérem nezávislé road movie DogHot je Luděk Svoboda.Nespavost mezi to přišla coby současný fenomén doby. Snažili jsme se totiž také zachytit jak velkoměsto, tak vesnice v severních Čechách, a ukázat, že si už dneska vlastně moc nerozumíme. Ty vesnice, třeba v sobotu odpoledne, jsou dnes úplně prázdné, není tam nikdo, jenom se skrz ně projíždí. To mi přišlo prapodivné.

Narodil jsem se v Turnově, takže severní Čechy a jejich genius loci mám fakt moc rád, ale je tu hodně míst, která vypadají zapomenutá a opuštěná. Zajímá mě, jak se člověk popasuje s krajinou, která ho obklopuje a o čem ta krajina pak vypovídá. Nevím jak dneska, ale ještě tak před osmi lety, když člověk vylezl na Ralsko, tak všude okolo viděl taková malá barevná jezírka, prapodivný pozůstatek po těžbě. Je to místo, které si prošlo historií.

Nebo Česká Lípa. Je tu náměstí a krásné historické centrum, pak cvak a najednou je hotel Lípa a pak další změna, paneláky. Ale přitom v krásné krajině. Když jsme dělali znělku pro festival Lípa Musica, tak jsme ve čtyři ráno vylezli na kopec a točili jsme, jak se probouzí město. Tvoří ho paneláky, občas do toho zasáhne nějaký velký komín, ale vypadalo to krásně.

Technologie dnes postupuje velkým tempem. Vy jste natočili film na digitální foťák. Je to ale opravdu tak snadné udělat dnes nezávislý film? Co to všechno obnáší?

Luděk Svoboda: Jedna část celé věci je to, že technologie jsou dneska tak daleko a že je máme k dispozici. Je to krásné, že s obrázkem můžeme zacházet tak, aby šel promítnout v kině v určité kvalitě, ale stejně pořád za tím zůstává to, že se musí vymyslet příběh, napsat scénář. To jsou věci, které se nemění. Můžu mít spoustu technologicky vyspělých věcí, ale když se to nedomyslí, když se nenajdou i třeba neherci, tak se to pak špatně dává dohromady.

Když se podíváte, tak nezávislé filmy se točily v osmdesátých i devadesátých letech, před revolucí i před miléniem i těsně po něm a za tu dobu pokročily technologie neuvěřitelně dopředu, ale lidí, kteří točí nezávislé filmy, zase tak výrazně nepřibylo.

Že budete natáčet na digitální foťák, jste byli rozhodnutí od začátku?

Jaroslav Hasman: De facto ano. Vešlo se to do obytného přívěsu, který projíždí celým filmem. Zkoušeli jsme i kameru, ale nakonec jsme skončili u foťáku. Kamery už nejsou o tolik lepší, aby se to na ten foťák nedalo natočit. Dneska už navíc přišla nová generace fotoaparátů, které jsou ještě blíž kinu, mají větší rozlišení i lepší barvené korekce. A vypadá to na nich více filmově, protože mají nízkou hloubku ostrosti. Člověk si u nich může hrát i s různými typy objektivů.

S kamerou byste se do obytného přívěsu nevešli?

Jaroslav Hasman: Nevím, ale nakonec to nehrálo takovou roli, protože i na ten foťák jsme spoustu scén, které se odehrávají uvnitř přívěsu, točili přes sklo okna zvenku. Pomocí různých přísavek a úchytů, nakoupených v hobbymarketu, jsme si to mohli dovolit. Řešili jsme také to, že když člověk nedá objektiv úplně na sklo, tak mu tam leze světlo ze strany a není přes to sklo vidět. Takže jsme si vyrobili takové stínítko, které jsme leukoplastí lepili k foťáku.

Prý i obytný přívěs byl celý pokrytý fólií.

Luděk Svoboda: To muselo být kvůli dynamickým rozsahům, aby to nebylo světelně úplně přepálené, když se točilo třeba venku za jízdy. Měli jsme výborného stavbyvedoucího, který když nás u Jablonného v Podještědí stavěli policisté tak jim tvrdil, že to je speciální filmařská fólie, schválená automobilovým průmyslem.

Jak jste natáčeli honičku s vlakem?

Jaroslav Hasman: Snažíme se pracovat tak, že hodně improvizujeme a točíme hodně dokumentaristicky. Honička s vlakem vznikla tak, že jsme zastavili u vlakové zastávky a domluvili jsme se strojvedoucím, že se s ním budeme honit. On si jel svoji trasu a my jsme kolem něj jezdili a co jsme nabrali, to jsme nabrali.

Z nové české road movie DogHot…Luděk Svoboda: To vzniklo díky momentálnímu nadšení strojvůdce. Řekli jsme mu, že se chceme honit a on na to: Tak jo. Tak jsme začali blbnout. Už při psaní scénáře jsme vymýšleli, s čím se může obytňák honit a vzpomněl jsem si na tyhle motoráčky, které mají svoji stálou rychlost, podobnou tomu našemu obytňáku.

Co je s tím obytňákem teď, po natáčení?

Luděk Svoboda: Teď pomáhá jako chatka u kamaráda, který si opravuje domek. My bysme s ním dál jezdili, ale byl to boj ho technicky udržovat. A ke všemu to hrozně žere.

Jaroslav Hasman: To byly největší náklady na tom filmu.

Luděk Svoboda: Původně jsme si mysleli, že to bude mít spotřebu šestnáct litrů benzínu na sto kilometrů. Jenže při našich popojížděních během natáčení jsme se najednou dostali ke třiceti. Chvíli jsme také přemýšleli, jestli ho nevozit na podvalníku, ale je hrozně velký a těžký, takže bychom si asi moc nepomohli.

A ještě ke všemu jsme měli tu specialitu, že herec v hlavní roli, který s obytným přívěsem jezdí, je neřidič. Takže celá řada scén vznikala tak, že jsme měli řidiče, který je schovaný za hercem a kterému náš herec sedí v klíně a dělá, že řídí. Naštěstí to ve filmu není vidět.

POHLED: Dnešní doba si o ironii sama říkáVlastně na koleně a hlavně za svoje peníze natočili lidé kolem režiséra Luďka Svobody výtečný nezávislý film. Plný ironie, ale možná, že právě ta je tím nejupřímnějším východiskem, jak se postavit dnešní prapodivné době. Ve filmu je všechno divné: hlavní hrdina nespí, čerpařka uprostřed noci servíruje rakvičky se šlehačkou, policajti „ujíždějí" na chilli omáčce a divný je i závěrečný pohřeb. Ale není to vlastně všechno i ve skutečnosti právě takhle? Není ten ironický odraz nejvíc opravdový? A co je v téhle době vlastně skutečnost? Možná jen ta krajina kolem nás, na kterou se film také soustředil. Kdo ho neviděl, přišel o důkaz, že všechno jde i jinak. Dobře a zvesela. 

Autor: Michael Polák

8.9.2014 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Tradiční charitativní show modelingové agentury Reas Agency, který proběhla v Novém Boru, letos pomohla malému Damienovi z České Lípy, který po mozkové obrně zůstal tělesně postižený.
19

OBRAZEM: Modelky v Boru předváděly pro dobrou věc

Peníze. Ilustrační fotografie.

ANKETA: Měla by existovat možnost posílat část sociálního pojištění na rodiče?

Sněhový festival zamíří v sobotu do Nového Boru

Nový Bor - Celovečerní pásmo špičkových filmů o extrémním lyžování, zimním lezení, skialpinismu a dalších zimních radovánkách přinese Snow Film Fest, který se uskuteční v sobotu 21. října od 16 hodin v Městském kině v Novém Boru.

ANKETA: Měla by příští vláda umožnit zdravotní nadstandardy?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

ANKETA: Měli by otcové povinně čerpat část rodičovské dovolené?

Liberecký kraj - Dvacet zásadních otázek položil Deník hlavním volebním tvářím devíti stran v Libereckém kraji. Jejich odpovědi vám mohou pomoci při rozhodování, koho budete volit. Sami si také můžete v naši anketě postupně odpovědět na všechny tyto otázky. 

Strany a hnutí v kraji vysílají do volebního boje nejvíc žen v ČR

Liberecký kraj - V Libereckém kraji postavilo kandidátky pro volby do Poslanecké sněmovny celkem 24 stran. Devět z nich, tedy 32 procent, má v čele ženu. Z pohledu genderové politiky jsme tak na tom nejlépe z celé republiky

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení