Osud Argentince Luise Malvida je totiž ojedinělý. V rodné zemi zažil jako mladý člověk těžké časy v době státního bankrotu. Díky svému odhodlání se ale prosadil v oboru telekomunikací a v Česku dnes působí jako předseda představenstva a generální ředitel společnosti Telefónica Czech Republic.

Mladí lidé tak v Doksech dostali ojedinělou možnost popovídat si s jedním z nejvýše postavených manažerů v Česku.

O čem jste s mladými lidmi v Doksech hovořil? Co všechno ze svého života jste jim vyprávěl?

Hovořili jsme o tom, jak se stát dospělým, jak uspět v životě. Povídal jsem jim o svých zkušenostech, o zemích, ve kterých jsem žil, o historii mé rodiny, jejíž příslušníci do Argentiny přišli jako imigranti. Hovořil jsem i o věcech, které se v mém životě staly a pomohly mi naplnit mé sny. Osobní i profesní. Vážně mě ohromilo vidět pohromadě takhle mladé lidi, kteří přemýšlí o své budoucnosti.

Je pro mladé lidi snadnější prosadit se ve společnosti v Argentině, anebo myslíte, že snadnější pozici mají mladí lidé v Česku?

Pro mladé to není snadné nikde. Jeden den hrají fotbal s kamarády a další den se předpokládá, že změní svět nebo svou zemi. V Latinské Americe to může být velmi obtížné, pokud jste se nenarodili v rodině, která patří do střední třídy. Pocházíte-li z chudých poměrů, pak je velké riziko, že se vám nepodaří sny naplnit.

V České republice a v Evropě je to jiné, ale i tady je dnes velká konkurence a abyste uspěli, nestačí být chytrý, pilně pracovat a dobře vypadat, musíte být lepší než ostatní. Musíte pracovat lépe než ostatní a musíte do toho dát své srdce.

Argentina kdysi patřila mezi nejbohatší země světa. Je snadnější vyrůstat v zemi, která hospodářsky vzkvétá, než v zemi, která drasticky škrtá rozpočty a má vysokou nezaměstnanost?

I když se mělo za to, že je má země bohatá, pamatuji si, že mi všichni dospělí říkali, že moje generace Argentinu zachrání. Byli jsme bohatí, ale kvůli vládě jsme stále chudli, a na mé generaci bylo, abychom zemi zachránili. Pokusil jsem se o to, pracoval jsem ve své zemi do svých 40 let, prožil jsem tam nejhorší krizi, jakou jsem si dokázal představit. Pak jsem se rozhodl, že svůj život budu dál žít v jiných zemích a svým dcerám ukážu, že svět se rozprostírá dál než jen v jejich bezprostředním okolí. A bude to asi až další generace, která mou zemi zachrání.

V Argentině jste také zažil dobu státního bankrotu. Jaké to bylo v té době pro mladé lidi, pro mladé rodiny s dětmi?

Byly to rozhodně nejsmutnější roky mého života. Všichni kolem mě přicházeli o práci, docházely jim peníze, potřebovali pomoc od rodičů nebo sourozenců, dokonce i od širší rodiny. Mnohé rodiny zůstaly opuštěny, žily na ulici. Bylo těžké uvěřit, že země, která bývala pro mnohé Evropany, kteří do ní přicházeli po velkých válkách 20. století, zemí zaslíbenou, najednou padla do takové chudoby.

A to vše kvůli rozhodnutím několika lidí. Země stále existovala i se svými stromy, kravami na pastvinách, jezery a rybami v nich, ale lidé umírali hlady. Krize Argentinu nadobro změnila. V krizi totiž poznáte, jací lidé skutečně jsou: jedni, kteří i nadále pracují a zůstávají optimisty, a druzí, kteří to vzdají, nebo dokonce s výmluvou, že musí živit rodinu, začnou páchat trestnou činnost. Naše děti to zcela jistě poznamenalo. Byl to pro ně extrémní příklad.

Dnes jste navštívil Doksy, Máchův kraj, Českolipsko. Byl jste už během svého působení v Česku někdy v tomto regionu? Pokud ano, za jakým účelem?

Jsem tu poprvé a moc se mi tu líbí. Přijel jsem se sem podívat na setkání mladých lidí, kteří teď nejnověji získali podporu Nadace O2 pro své projekty.