„Víte, že se kvůli vám, kvůli vašemu výročí svatby schází celá sebranka? Všichni díky vám vědí, že 4. srpna musí být ve Sloupu, jinak bychom se nikdy nesladili. Jste jako princ a princezna. Scházíme se tu díky vám jako rodina."

Dojemné věty napsali přátelé do rodinné kroniky manželů Evy a Jaroslava Koptových. Padesátiletý řidič tramvaje z Prahy a jeho o šestnáct let starší paní (a také krásný hafan Ben) jsou doslova kmenovými a vlajkovými letními hosty Českolipska.

Už čtvrtstoletí se vždy na výročí své svatby vydávají do Sloupu v Čechách a stanují tady v kempu na koupališti. Pro pohodovou dvojici už neexistuje léto bez Sloupu v Čechách a do kempu sem za nimi přijíždějí celé další rodiny. Letos tu jejich „sebranka" musela přijmout také roli svatebních hostů na stříbrné svatbě, kterou manželé Koptovi symbolicky prožili ve sloupském Lesním divadle.

Stříbrná svatba Koptových v Lesním divadle. „Normální svatbu jsme jako Pražáci měli na Staroměstské radnici, ale od té doby jsme 4. srpna na výročí svatby vždy ve Sloupu. Není jiná možnost, čtvrtého je vždycky Sloup a podle toho se řídí i přátelé, které jsme tu za roky poznali a přibrali k sobě," vypráví Eva Koptová.

Mimochodem vyprávět si a povídat si s Koptovými by si měl vyzkoušet každý Českolipan. Manželé tu za 25 let nasbírali celou řadu historek, že by jim to místní mohli závidět, pečlivě je zaznamenávají do svých deníků a s chutí je pak vyprávějí. I proto k sobě přitahují tolik přátel.

Výtečná je historka o lišce, kterou místní ve Sloupu přes zimu tak přikrmovali, že si na to zvykla a v létě chodila jakoby se nechumelilo „žebrat" i mezi překvapené rekreanty na koupališti. Krásné je vyprávění o jiné tradiční rekreantce, která v kempu ve Sloupu ve velkém vyvářela jako by byla doma u plotny.

„My nejezdíme do Chorvatska, na to nejsme, máme rádi Sloup a další krásné kouty naší země," vyprávějí manželé a úplně je z nich cítit neskutečná pohoda, radost a touha po přátelství. Ve Sloupu jsou už přes týden a ještě tu pár dní plánují zůstat. Třeba je ještě potkáte, když rychle vyrazíte.

„Je tu krásně. A když přifouknu matraci, bude ještě líp!"

Sloup v Čechách Na světě je tak krásně, zvláště když se lidé mají rádi, přejí si navzájem a touží po sdílení svých zážitků. To je jednoznačný závěr, který si člověk může udělat, když si popovídá s Evou a Jaroslavem Koptovými, neobvyklými „kočovníky", kteří léto co léto přijíždějí z džungle velkoměsta na dovolenou do Sloupu a kvůli nim sem míří celé další rodiny.

Jak jste vlastně objevili Sloup v Čechách?

EK: Původně jsme měli v Jablonném v Podještědí chalupu, ale oba jsme duší vandráci, na jednom místě bychom nevydrželi, takže jsme hodně cestovali po okolí a tady se nám zalíbilo. Ve Sloupu jsme vůbec poprvé nocovali na Poustevně, ale ta je těžko přístupná, není tam voda, a tak jsme se pak přesunuli sem na koupaliště. Poprvé jsme sem přijeli v noci a spali jsme kousek od vody pod břízami, které tu pořád jsou. Přijeli jsme úplně nalehko, žádný stan jsme neměli.

Stříbrná svatba Koptových v Lesním divadle. Ale vy jste sem Jaroslave prý jezdil ještě před svatbou…

JK: Já sem jezdil od svých sedmnácti osmnácti let s kamarády na tramping. Bylo tu v té době jen koupaliště, ale večer, když zrovna pršelo, tak se všichni slézali pod altánkem. Jako trampové jsme tady chodili spát na různá místa, na koupaliště, nahoru na Poustevnu, na skalní město, někteří odvážnější to zkoušeli i na hradě. A všude to bylo velice pěkné, prostředí je tu krásné. Dalo se tu celý den chodit a něco vidět.

Na jak dlouho sem společně jezdíváte?

EK: Nejméně na týden, ale většinou na čtrnáct dní. Byli jsme tu i na tři neděle. Ale vždycky je to ve stejnou dobu. Na výročí naší svatby 4. srpna jsme vždycky tady.

Jak to vzniklo, že sem s vámi jezdí i další rodiny?

EK: Za ty roky jsme tu potkali a seznámili se se spoustou lidí a všichni řekli, že je to bezvadné a že sem s námi toho čtvrtého budou jezdit. Letos tu s námi v den výročí bylo asi dvacet lidí, byli i na stříbrné svatbě v Lesním divadle a zůstali až do neděle (9. srpna pozn.red.). Z toho pak vznikají společné akce jako je zpívání s kytarou u ohně. To nás baví.

JK: Už se z toho stala tradice. Čtvrtý srpen je pevný bod, podle kterého si všichni naši známí plánují dovolenou a čtvrtého neexistuje nic jiného než Sloup.

Následně mi Jaroslav vypráví historku o lišce, která se roky bez bázně promenádovala po koupališti. Pak se Jaroslav zasní a říká: „Je tu krásně!" A paní Eva hned přidává jejich společnou hlášku: „Je tu krásně. A když přifouknu matraci, tak tu bude ještě líp!"