Ta je vlastně skalním převisem dlouhým 44 metrů, jenž podle pověsti vznikl při rvačce ševce s čertem, který mu nechtěl zaplatit za nové boty. Nakonec, jak už to v pověstech bývá, švec vytřásl z čerta peníze a ještě si vzal zpátky nové boty. Právě Braniborská jeskyně sloužila v minulosti jako útočiště pro obyvatele okolních vsí i jako úkryt pro ty, co neměli čisté svědomí a utíkali před zákonem.

Vyryté svědectví

Převis v rokli pod Holým vrchem lidé využili už v roce 1741. Nečekejte ale loupežníky a lapky, kteří se zde schovali před rukou zákona. Úkryt zde nalezli lidé z okolí v době 1. slezské války před drancující pruskou armádou. Ta byla vedená kvůli prosazení pruských dědických zájmů z roku 1537 na Slezsko. Ozvěny tohoto válečného sporu dopadly až na Českolipsko.

Stěnu jeskyně zdobí nápis zasazený do vyrytého srdcovitého štítu, jehož cípy tvoří písmeno W, které označovalo rod Valdštejnů. Na vrcholu je pak štít opatřen korunkou. Uvnitř je vyrytý nápis - Ao 1741 den 21.Dec. sein alwegen Branabvrgers entwichen Beamte, Richter vnd gemeine Levte…Ao 1778. Nápis je tedy unikátním svědectvím o událostech 1. slezské války a patrně i války o bavorské dědictví z let 1778 až 1779. Nápis je datován 21. prosincem 1741.

„Nápis je vyryt do skály se znakem Valdštějnů. Dal by se velmi volně interpretovat jako pobídka k úkrytu před nebezpečím s podpisem Valdštejnů,“ upřesnila Renata Mauserová, ředitelka Městského kulturního střediska v Doksech.

Útočiště i pro koně

Dokonce v době bojů o bavorské dědictví se jeskyně stala úkrytem všech lidí bez rozdílu společenského postavení. Sešli se tak vedle sebe rychtář, úředníci i prostý lid.

Profesor českolipského gymnázia, kněz Řádu sv. Augustina a neúnavný vlastivědný badatel a historik Anton Amand Paudler zaznamenal ve svém díle Die Brandenburgerhöhle z roku 1878, že v jeskyni při pruském vpádu roku 1866 lidé z Jestřebí po několik dní ukrývali své nejcennější koně.

Mimochodem Jestřebí, které leží jen několik kilometrů severozápadně od Braniborské jeskyně, bylo v devatenáctém století vyhlášeným místem, kde se konaly výroční trhy. Těch bylo neuvěřitelných šest do roka a nabízel se zde nejen dobytek, ale také třeba koně. Na opravdu v Evropě vyhlášené dobytčí trhy jezdili vlakem obchodníci až z Nizozemska.

Příště: Janovice v Podještědí – podivná zjevení na Lemberku

Autor: Tomáš Mařas