Jeho bohatou historii připomíná také unikátní sušárna chmele. Svůj lesk však město ztratilo kvůli morovým ranám a četným požárům. Řeč je o Dubé.

Podle Janeby s Koudelou vděčí původní osada za svoje jméno opravdu dubu. Předpokládají, že se lidé usídlili v místě s hustým dubovým porostem, ostatně hektary lesa obklopují město i nyní. Původ jména připomíná taktéž městský znak, který vznikl z pečetě z roku 1727. V bílém poli leží dubová větvička se třemi žaludy.

Po celou svou historii se v písemnostech objevuje spíš německá varianta názvu města, o českém jméně Dubá se dočteme až v roce 1854. Do té doby podle Karla Kuči v písemnostech figurují taková jména jako Taube z roku 1654, Dauba v roce 1720 nebo Tauba z roku 1790.

Byli součástí Sudet

První písemná zmínka o Dubé podle Wikipedie pochází z roku 1253. V té době už také existoval hrad Dubá, který se však do dnešních dnů nedochoval. Archeologické vykopávky ale naznačují, že lidé v Dubé žili už v jedenáctém století a nálezy v tři kilometry vzdálených Pavličkách dokonce dokládají osídlení již ze 7. století.

Historie Dubé je spjata s rodem Ronovců, z nichž se díky nejvyššímu pražskému purkrabímu Hynku Berkovi odštěpila větev Berků z Dubé. Po bitvě na Bílé hoře dokonce obec, která se povýšení na město dočkala až v roce 1843, patřila Albrechtu z Valdštejna.

Dubá byla za druhé světové války součástí Sudet a nesla podle K. Kuči název Dauba. Po válce pak město získalo zpět svůj český název Dubá.