Lenka Špačková z Mimoně bere definitivní konec továrny osobně, protože naproti Falconu bydlí její dcera. „Teď je sice vidět na Ralsko, to dříve nebývalo. Jenže z Mimoně odešla další legenda,“ povzdechla si Špačková, která hned začala jmenovat další zaniklé místní provozy. „Je to i Severka, je to Okresní podnik místního průmyslu a Rukavičkářské závody. Severka alespoň ještě stojí,“ říká žena, kterou s Falconem pojí i osobní vzpomínky, protože tam jako 14letá byla na brigádě.

Areál byl úplně srovnán se zemí a proměnil se v hromady cihel a prachu. Ty alespoň sloužily několika kynologickým cvičením, zaměřených na vyhledávání osob v sutinách. Na prázdném místě mají být postaveny bytové domy, ale Tonetku nový záměr nahradit nedokáže.

Se smutným koncem Falconu se nemůže smířit ani obyvatelka nedalekých Hradčan, která původně pochází z Mimoně, Lenka Jůnová. „Ubylo kus Mimoně. Pracoval tam můj dědeček, moje babička a můj muž tam v devadesátém druhém roce spolu s kolegy opravoval střechu, aby tam nezatékalo. Jenže za 30 let se to zbouralo,“ povzdechne si vysoká brunetka.

„Dříve jezdilo mnoho lidí za prací do Mimoně. Byla tu Severka, Tonetka, Mitop, tam nyní pracuji a ten jediný zůstal. Lidé teď musí do zaměstnání dojíždět například do Škoda Auto.“

Podle ní má hodně lidí z Mimoně alespoň kus nábytku z místní továrny na památku. „Nebo se ho snaží sehnat. Já také nějaký vlastním. Byl to krásný design, s dnešními výrobky nesrovnatelný,“ dodává Jůnová.

Jana Havlíková, která ve Falconu pracovala 10 let jako obchodní ředitelka si jeho zánik spojuje s teroristickým útokem 11. září 2001 v New Yorku. „Původně jsme exportovali na západ, především do Německa. Tamní podnikatelé nám dodávali design v italském stylu a my jim podle něj vyráběli kuchyňské židle,“ vypráví Havlíková. 

Pan Luboš Starý je ve svých 65 letech nejmladším hodinářem s výučním listem na celém Českolipsku.
Nejmladšímu hodináři na Českolipsku je 65 let. Dnes hlavně mění baterky

Jenže záměr amerického vlastníka byl jiný. Potřeboval celou výrobu na dodávky fastfoodovým řetězcům v USA. Dodával jim kompletně vše až po odpadkové koše. K tomu účelu postavili i slévárnu v Mexiku. Majitel měl velké vize a za každou cenu koupil i nadhodnocenou firmu Shelby Williams, která nebyla finančně zdravá. 

„Úvěry dosahovaly obrovské výšky, ale to by nevadilo, kdyby se nestaly události z 11. září,“ vysvětluje Jana Havlíková, která často projíždí okolo místa, kde podnik stával a sleduje tak jeho zkázu a pokračuje: „Po 11. září začali zákazníci uvažovat zcela jinak. Nový nábytek považovali za nepotřebnou investici. Tím se nám snížil odbyt. Přestali plnit své závazky, a to spělo k jeho konci,“ povzdechne si.

Další majitel podnik odkoupil, s úmyslem postavit namístě fotovoltaickou elektrárnu. „Jenže udržet tak velký areál, stálo obrovské náklady, a tak to dopadlo, jak to dopadlo.“

Česká Lípa byla po celé 19. století velmocí na potisk textilu. Zaujímala hned po Praze druhé místo v celé rakouské monarchii.
Česká Lípa byla velmocí na potisk textilu. Toto období mapuje výpravná kniha

Podnik založili v roce 1870 synové Davida Fischela, Alexander a Gustav. Stalo se tak po uplynutí 10ti let od patentu Michaela Thoneta, který přišel s novou technologií na ohýbání dřeva v páře. 

Oblast byla bohatá na bukové dřevo a zaručovala dostatek pracovní síly. Továrna se rozrostla na 7 patrových budov, přibyly pobočky v Zákupech, Kuřivodech, Stráži, Bělé, Brništi a bukové dřevo si přiváželi z Karpat z vlastní pily v Sedmihradsku. 

Lenka Špačková, která provozuje v Mimoni Retro muzeum a je majitelkou mnoha zajímavých artefaktů, mimo jiné i se zaniklých podniků, drží v ruce železný metr a vypráví příběh tohoto zajímavého předmětu. 

„Tohoto metru, který je pořádně těžký, si nejvíce vážím. Je tam totiž napsáno Fishel a syn. Dostal se ke mně, když už ve firmě pracovalo jen přibližně 30 zaměstnanců. Donesl mi ho nějaký pán, a když to zjistil člověk, který tam celý život dělal truhláře, chtěl ho po mně. Jenže ten já nedám,“ směje se a svírá metr v obou rukách. 

Podívejte se na fotografie z vernisáže k výstavě Fischel - lesk a bída ve Vlastivědném muzeu v České Lípě, která se koná do 10. března:

Milovníci historie se alespoň snažili zachránit, co se dalo. Na tomto základě vznikla ojedinělá výstava, která právě probíhá ve Vlastivědném muzeu v České Lípě. 

Bratři Fischelové a později i Ernest Hirsch, který podnik v roce 1896 koupil, byli výborní podnikatelé a konkurovali Thonetovým podnikům na Moravě. 

Za druhé světové války Němci kvůli židovskému původu majitele Hirsche továrnu zabavili a přejmenovali na "Melder Werke“. 

Výroba se zaměřila na vrtule do letadel a muniční bedny. Po válce byl podnik konfiskován a přičleněn k Thonetu/Tonu Bystřice pod Hostýnem jako jeho závod 05 Mimoň. Po roce 1989 fungoval krátce jako Miton Mimoň a v roce 1993 podnik zakoupila americká firma Falcon Products se sídlem v St. Louis.

„Vydrželo to první světovou válku, vydrželo to druhou a nevydrželo to privatizaci,“ konstatuje Lenka Jůnová.