Vedoucí mimoňských terénních služeb Veronika Palusková a její tým zájemcům ukazují, jak využít běžné domácí předměty k usnadnění péče a zajištění bezpečnosti klientů. „Vystačíme si i s maličkostmi, které najdeme v domácnosti. Nepotřebujeme žádné drahé kompenzační pomůcky a podobně. Stačí nám obyčejná podložka, může to být i prostěradlo. Abychom klienta mohli snadno otočit na bok, zajistit si ho,“ říká Palusková.

Přiloží dlaň pod prsa figuríny. Přes bok jí převine tenkou podložku a jejím nadzvednutím přetočí panáka na bok. Vrátí ho zpátky a předvede podobný pohyb na duhou stranu. Figuríně, které se přezdívá Adam, povolí nohu v koleni. „Je to vhodná technika, když například provádíme osobní hygienu,“ uvádí mladá žena v konzultační místnosti Sociálních služeb města Mimoň.

Právě ve Zdravotním středisku v Nádražní ulici se mohou lidé přijít zdarma naučit snadněji pečovat o své blízké, kteří to potřebují. Někdy je to o maličkostech.

„Tyto příbory, i když jsou robustní, nejsou těžké. Slouží seniorům, nebo komukoli, kdo má narušenou jemnou motoriku. Lžíce je protočná, takže nehrozí, že by se klient netrefil do úst,“ ukazuje Veronika názorně lžíci s velkou plastovou rukojetí a vroubky. K tomu náleží i pítko konstruované tak, aby se nerozlilo, a miska, jejíž spodní část přilne k povrchu.

Nejprve se sociální pracovníci seznámí se zdravotním stavem pacienta a celkovou situací v dané domácnosti. „První schůzka probíhá tady. Zde trénujeme. Domácnost obvykle vybavíme základními prostředky. Další schůzka je pak už doma u klienta, kde rodinu kontrolujeme, zda postupuje správně,“ popisuje Palusková.

Dříve sociální pracovníci poskytovali trénink pečujícím přímo u nich doma. Naráželi však na nevyhovující podmínky. „Když jste už zatížení péčí, nemáte ještě dostatek sil na to domácnost nějakým způsobem dovybavit. Většinou to funguje tak, že nám zájemci zavolají, než rodinného člena propustí z nemocnice a my tak máme možnost je zde zaučit,“ vysvětluje sociální pracovnice. Lidé se trénují jak vyměnit ingo pomůcku, přesunout nemohoucího na invalidní vozík, jak ho obléknout a nebo dokonce nakrmit, ale i další dovednosti.

Po domácí návštěvě je možné navázat další spolupráci. „Klienti například sdělí, že by potřebovali jednou týdně pomoci s koupelí, že by bylo fajn, kdyby přišla paní pečovatelka a tatínka vykoupala. Pak může nastat i dlouhodobá spolupráce,“ říká vedoucí.

Nejčastějším problémem je podle Paluskové špatná manipulace s pacientem a osobní hygiena. „Vezměte si, když vám leží bezvládné tělo, to něco váží. Člověk musí tu svou energii a stabilitu rozložit, aby vše netahal zády. To by byl během krátké chvíle vyřízený. Většinou lidé všechno dělají silou a neumí se správně postavit k lůžku, popojet si s ním a nebo si poradit třeba pouze s prostěradlem, dekou či s polštářem,“ podotýká.

Manipulaci jako největší problém zmiňuje také vrchní sestra Domácí zdravotní péče Martina Komárková. Ta také bývá ve spojení s obvodním lékařem a doporučí mu pomůcky, které může pacientovi předepsat nebo pečujícímu poradí, o které má lékaře požádat. „Ne, že by lékaři nechtěli nebo věděli, ale třeba je to v tu chvíli nenapadne. Pacienta úplně neviděli, takže hned napoprvé nenapíšou přesně tu pomůcku, jakou klienti potřebují. Dá se říci, že jsem takovým prostředníkem a komunikace mezi rodinou a lékařem probíhá i skrze nás,“ vysvětluje sestřička.

Ona sama nedá dopustit na přírodní materiály. Při polohování radí, aby si lidé vypomohli například polštářem nebo dekami. „Nepotřebují zvláštní podložení různými perličkami, například v sedacích vacích, které jsou nyní in. Jsou to docela drahé věci,“ upozornila Komárková. Vysvětlila, že nejlepší je péřový polštář. „Už je moc nenajdete, ale má lepší savost a můžete ho různě proklepat. Když nějakou dobu ležíte na perličkových výplních, tak jsou tvrdé, zatímco péřové materiály zůstanou měkké,“ vychvaluje přírodu.

Stejně dobře jako peří hodnotí i ovčí rouno. „Moderní materiál je sice často omyvatelný, ale lidé se potí, pak jsou zapaření a může vzniknout další problém. Zatímco vlna má termoregulační vlastnosti,“ dodává Komárková.

Také polohovací lůžka se dají sehnat levněji. „Doporučujeme elektrické repasované postele. Okolo lůžka je třeba přístup ze tří stran,“ podotýká. Přiznává však, že tyto postele bývají hned pryč.

Konzultační místnost v Mimoni funguje dva dny v týdnu a je vhodné se objednat předem (Veronika Palusková, 606 464 353, Kristina Vindušková 725 308 842).