„Prestiž vysokoškolského vzdělání neutrpí, pokud si osvojíme věky osvědčené faktum, se kterým já naprosto souhlasím, že vzdělaný člověk nemusí být ihned inteligentní,“ říká v rozhovoru biskup litoměřický Jan Baxant.

Jaký dopad může mít opisování vysokoškolských prací na vnímání prestiže vysokoškolského vzdělání?
Dovoluji si podotknout, že „vrcholoví politici“ nejsou bohové ani polobohové. Jsou to lidé s podobnými sklony, které máme my všichni. Není však na každého vidět tak, jak na ony politiky, a ne každému obyčejnému člověku, za kterého se klidně můžeme považovat oba, je záviděno. A navíc se nikdy dostatečně neodhalí úmysly těch, kteří se politika snaží zdiskreditovat. Rád bych poznamenal, že se nepodvádí a neopisuje jen ve zmíněných vysokých řadách, ale i jinde. Je to, dle mého soudu, už jen důsledek nezodpovědných školitelů a pak i členů komisí, před kterými studentky a studenti svoji diplomovou práci obhajují.

Mohou za to tedy i ostatní?
Školitel je na vysoké škole důležitým pedagogem. Vede svého studenta a nikdy by neměl dopustit, aby byl v práci jeho svěřence ponechán prostor pro podvody. To samé platí i o členech vysokoškolských komisí posuzujících závěrečné práce studentů. Kdyby tito členové komisí diplomové práce studentů pozorně četli, nemohlo by se stát, že by nepoznali plagiáty. Každá podvodná praktika, i každý nečestný, protože zákulisní pokus někoho zesměšnit, ničí morální klima v lidské společnosti, už tak křehké a otravované jinými zlořády. Prestiž vysokoškolského vzdělání neutrpí, pokud si osvojíme věky osvědčené faktum, se kterým já naprosto souhlasím, že vzdělaný člověk nemusí být ihned inteligentní. Skutečná inteligence člověka je přece široká vzdělanost obsahující i morální kredit, včetně tak mnohdy posmívaného čistého svědomí.

Brzy se může stát, že se kromě čelních představitelů vlády začnou prověřovat i jednotliví hejtmani či starostové. Je to správná cesta?
Zde bych rád opět připomněl, že čelní představitelé vlády, hejtmani či starostové zůstávají prostými lidmi, jejichž ambicí by mělo být přijímat svěřenou moc a vládu v duchu služby a pokory. Bez ohledu na jakékoli prověřování alias kádrování by jejich nejvyšším zájmem mělo být získávání autority, nikoli její vynucování. Autoritu má jen ten, kdo je člověkem důvěryhodným, a je proto uznávanou osobností. Nikdo z nás není ideální a dokonalou bytostí. Chybujeme, ale ke každému pochybení se máme statečně přihlásit s omluvou. V praxi křesťanského života máme na to ověřený, účinný a vyhledávaný institut. Je to zpověď v diskrétnosti, ale i veřejně projevená lítost a kajícnost. Velmi nám to pomáhá, avšak nikomu to vnucovat nemůžeme.

Proč člověk vlastně podvádí? Aby si ulehčil práci?
Je to ten nešťastný a stále se opakující omyl, že podvodem se dá něčeho solidního dosáhnout. Žel, mnozí dávají špatný příklad slabším povahám, že podvody jsou něčím, co projde, jde to rychle a bez námahy a dělají to tak všichni. Zde je ten strašlivý blud: Nedělají to všichni! Vím o lidech pohybujících se v rozmanitých zaměstnáních a majících i zodpovědná postavení, kteří nepodvádějí! Je jim to z duše protivné. Platí, že práci ulehčuje poctivost a charakternost, nikoli klam.

Ministryně Taťána Malá si při vysvětlování údajného plagiátorství stále trvala na svém, že se podvodu nedopustila. Proč si člověk nechce v situacích, kdy je konfrontován s jasnými fakty, připustit, že selhal?
Přiznávám, že mi paní Malé bylo líto. Nechtěl bych zažívat onen mediální lynč. Přece jen je to žena a vůči ženám máme být ohleduplnější. Líbilo se mi, co o ní řekla jedna z jejich předchůdkyň, profesorka Válková. Ta ji pochválila za vlastnosti, které bez ohledu na plagiátorství má. Uznala, že mediální tlak na ni vyvíjený byl jen těžko snesitelný a že její rozhodnutí rezignovat bylo správné. Chybující člověk, a to může být kdokoli z nás, i ministr či církevní hodnostář, nemá být potupen a odepsán. Každému máme popřát lepší budoucnost prožívanou z poučení z vlastních chyb a čas k nápravě. Mimochodem, dotyčná předchůdkyně paní Malé také rezignovala, pokud se nemýlím. Autoritou ve svém oboru jistě zůstala. A pro mě i osobností.

Co byste vzkázal budoucím vysokoškolákům?
Pokud mi takto dáváte příležitost mladé lidi poučit, pak bych jim rád kladl na srdce, aby se jak ve studiu, tak v celém svém životě snažili o to, aby něčím byli. Nejen aby něco měli. Aby naslouchali moudrým starším lidem. Je mnoho těch, kteří by mohli předávat svou životní moudrost, nikdo je však neposlouchá. Oni si tak všechno duchovní bohatství odnášejí s sebou na věčnost.