Mladí vědci z Liberce uspěli v USA. Pivo jim tam čepoval nositel Nobelovy ceny

Štěstí ale přeje připraveným, a tak když oba doktorandi poslali přihlášku, během několika dní se dočkali kladné odpovědi a letos v lednu odletěli do Bostonu. Do týmu profesora Donalda E. Ingbera, spoluzakladatele Wyssova institutu, kde se na vývoji umělého orgánu podíleli spolu s odborníky z mnoha zemí světa. „Byli tam strojní inženýři, odborníci na optiku, doktoři medicíny, spolupracovali jsme s nefroložkou,“ popsal absolvent katedry netkaných textilií na liberecké univerzitě Jakub Erben.

Soud v České Lípě rozhodl v případu stalkingu. Muž půjde do vězení

Českolipsko

Právě v Liberci se seznámili s nanomateriály a jejich znalosti teď pomáhají při vývoji umělé ledviny. „Nejprve se z nanovlákenných membrán vytvoří základní matrice o velké ploše, poté se po vzoru tradiční japonské techniky origami poskládá do co možná nejmenšího objemu,“ vysvětlil Erben.

Matrice, jež zprvu slouží jako „lešení“ pro růst ledvinových buněk, je ze speciálního materiálu. Po čase se vstřebá a zůstanou jen buňky obklopené mezibuněčnou hmotou, tedy ledvina. „Pak bude plnit stejnou funkci jako klasická ledvina – filtrovat z krevního oběhu člověka nečistoty a škodlivé látky a odvádět je jako moč,“ popsal.

Nejlepší mozky světa

Do Bostonu odletěli oba mladí vědci začátkem roku. Než se pustili do samotné práce, museli absolvovat stáž v Longwood Medical Area, což je na poli bioinženýrství a medicíny podobné místo jako pro IT inženýry a technology Silicon Valley. „Není asi lepší místo, kde nabírat nové zkušenosti v těchto oblastech vědy a výzkumu. Jsou tu ty nejlepší světové mozky, které vám mohou předávat zkušenosti,“ vysvětlil Erben a pokračoval: „Není neobvyklé zažít dny, kdy jdete na přednášku nositele Nobelovy ceny v oblasti výzkumu rakoviny a večer na party, kde čepuje pivo takový roztomilý strejda, který má Nobelovu cenu za genetiku,“ usmál se.

V americkém univerzitním prostředí, hlavně na prestižnějších soukromých vysokých školách, je podle českého vědce pěstována odlišná sociální kultura než u nás. „Profesoři se tam snaží stýkat se studenty i mimo školu. Tvoří tam takové pospolitější prostředí a pořádají se tam často různé kulturní nebo společenské akce,“ vysvětlil.

Víme víc o černých dírách než o dětech, říká odborník na psaní Ivo Vodička

Českolipsko

Neformální a nesmírně přátelské bylo už i jejich seznámení s vědeckým týmem. „První den na Wyss Institute jsme nadšeně seděli na krásné recepci a přišel pro nás doktor Richard Novak, vedoucí skupiny Microengineering, ve které jsme po dobu naší stáže pracovali. Usmívá se a česky říká: ‚Ahoj lidi, moc vás tady vítám, konečně se poznáváme!‘ To pro mě bylo opravdu velké překvapení, nic takového jsem nečekala. I když jsme o českém původu doktora Novaka s Jakubem přemýšleli. A pak uspořádal večírek a upekl pro náš tým kachnu,“ líčila překvapení Markéta Klíčová.

Pak ale už přišla tvrdá práce. „Myslím si, že jsme poměrně rychle naskočili do pracovního tempa. Náš vedoucí několikrát opakoval, že tím, že jsme přivezli nanovlákenné materiály, jsme proces výrazně urychlili. Dokonce bylo v plánu do tří měsíců od příjezdu napsat první publikaci. Bylo to velmi náročné a často jsem chodila domů vyčerpaná,“ popsala Klíčová.

Kvůli viru domů

V konkurenčním prostředí se oba mladí Češi uplatnili dobře. Půlroční práci ale přerušila koronavirová krize, která je předčasně vyslala domů. „Díky tomu, že tu máme otevřené laboratoře, pokračujeme dál i z naší univerzity a jsme stále v kontaktu s kolegy v USA. Jsem vlastně ráda, že jsme odjeli, protože institut je pořád zavřený. V Americe bychom mohli jen sedět na pokoji,“ uzavřela vyprávění o své cestě za oceán Markéta Klíčová.