V květnu a červnu se rodí mláďat srnčí zvěře nejvíce. Srna hned po porodu mládě obstará a pak od něj odejde. Ne však na dlouho a určitě ne mimo dohled. Brání vyzrazení malého tvorečka před predátorem svým specifickým pachem. Srnče samo se pak brání tím, že se přitiskne k zemi a nevydá ani hlásku. Srna ho zpovzdálí pozoruje a kdyby se k němu přiblížil nezvaný host, se zlou by se potázal. Přestože příroda vše dobře zařídila, lidé si i přes každoroční prosby a osvětu myslivců myslí, že je takové srnče opuštěné a potřebuje pomoct. Není tomu tak. Pokud takové mládě odnesete kamkoliv od matky, těžko bez ní přežije.

Rozsudkem smrti je pro malé srnče bohužel i pouhé lidské pohlazení. Srnčí zvěř se totiž našeho pachu štítí. Proto, pokud člověk srnče pohladí, matka ho opustí a mládě zahyne dehydratací a hladem. Toto pravidlo neplatí jenom u srnčí zvěře, ale u mláďat divokých zvířat obecně.

Jiná situace nastává v době sečení, kdy na louky přijíždějí rotační nebo diskové sekačky. Tam bohužel obrana srnčat, která spočívá v jejich krčení a znehybnění, nefunguje. Proto je potřeba před sečením srnčata cíleně vyhledávat a z luk vynášet. V takovém případě je ale nutné, aby se nálezce mláděte nejprve spojil s místními myslivci, kteří se toho rádi ujmou a srnčatům odborně pomohou.

Zdroj: Myslivecký spolek Klokočské skály