Bylo to za Sedmileté války a bylo jich přes tisíc. Umírali v hrozných podmínkách. Na zemi, bez jakýchkoliv tišících prostředků. „Během Sedmileté války sloužil zámek Lemberk jako lazaret. Všude leželi ranění z obou táborů. Umírali zřejmě v ukrutných bolestech. V zápisech felčara se dočteme o jejich zraněních, jak jim stírali hnis z pahýlů," popsala hrůzu umírajících na válečná zranění průvodkyně zdejšího zámku, Šárka Procházková.

Jejich těla leží v hromadném hrobu v rokli pod zámkem. S mrtvými těly se podle ní zacházelo bez piety. Mrtví byli stahováni po schodech, hlavami otloukali zeď, někteří byli vyhazováni přímo z okna. Jejich duše nenašly pokoj a občas je v zámku v noci slyšet jejich nářek, někdy se tu dějí podivné věci. „Při jedné z večerních prohlídek potvrdili dva z návštěvníků nezávisle na sobě, že viděli projít chodbou postavu. Občas jsou slyšet kroky z míst, kde nikdo není," popisuje průvodkyně. Jednu z místností nechali kdysi na zámku vysvětit. „Pomohlo to, ale jen v tomto místě," dodává průvodkyně.

Zatímco na válečném poli stáli vojáci proti sobě, v lazaretu umírali bez ohledu na to, za kterou mocnost bojovali. Ve válečném zmatku se zranění odnášeli lhostejno k tomu, v jaké jsou uniformě. Pokud vůbec nějakou měli. Válečný moloch totiž potřeboval stále víc mužů.

Proč se stal Lemberk lazaretem?

Jedna z velkých bitev se odehrála nedaleko odtud, u německé vesnice Hochkirchu, poblíž Budyšína. Podle historických materiálů tam padlo či bylo zraněno devět tisíc pruských a sedm tisíc rakouských vojá ků. „Lemberk byl mimo frontovou linii, proto se tu nacházel lazaret. Nebyl jediný, další byl třeba ve Velkém Valtinově," popisuje Procházková.

Zámek tehdy patřil Gallasům. Konkrétně Josefu Filipovi. Ten byl posledním mužským potomkem svého rodu a panství nechal převést na svého synovce, Kristiána Filipa Clama s podmínkou, že spojí obě rodová jména, aby Gallasové nezmizeli z mapy šlechtických rodů.

„V době sedmileté války jej ale nikdo neobýval, a proto byl objekt využit jako lazaret," připomíná Šárka Procházková. Dodává, že stejné „výsady" se Lemberku dostalo i během 1. světové války, kdy tu lazaret už ale spravoval Červený kříž.

Na místě masového hrobu je dnes malý hřbitůvek, který událost i mrtvé připomíná. „Dřív bylo pravidlem, že se o místo staral majitel panství, to ovšem padlo se vznikem samostatné republiky v roce 1918. Událost připomíná také kopie pamětní desky na bráně zámku.

Lebka sv. Zdislavy.Zdroj: ČTK/Radek PetrášekNejznámější osobnost? Svatá ZdislavaSnad nejznámější historickou postavou spojenou se zámkem Lemberk byla manželka Havla z Lemberka, Zdislava. Na zámku žila ve 13. století. Její otec byl moravský šlechtic, matka pocházela ze Sicílie. Zdislava proslula silným sociálním cítěním. Nechala poblíž zámku vybudovat špitál pro nemajetné, kam sama chodila ošetřovat nemocné. Sama zemřela v pouhých 33 letech. Některé prameny uvádějí, že vyčerpáním, jiné mluví o tuberkulóze, to ale antropologický výzkum nepotvrdil. Pohřbena byla v kostele sv. Vavřince v Jablonném, jehož stavbu začala, dokončení stavby se ale nedožila.
V roce 1994 byl o jejím životě natočen film V erbu lvice podle stejnojmenného románu Aleny Vrbové; známá je také kniha Světlo ve tmách od Jaroslava Durycha. V roce 1995 ji papež Jan Pavel II. prohlásil za svatou. Její jméno nese i letos otevřený hospic. Svatá Zdislava je také patronkou našeho kraje.