„To nemůžu stihnout", znělo v mé hlavě po celé páteční odpoledne 2. září. V půl osmé mám nastoupit na zadní sedadlo policejního vozidla dokského obvodního oddělení PČR, abych zažil na vlastní kůži, jaká je noční služba místních policistů. A přede mnou je stále plno práce…

Nakonec zpocený dobíhám ve čtvrt na osm domů, sedám do auta a vyrážím z České Lípy směrem na Doksy. Cestou telefonuji, že nestíhám a jestli chvíli počkají. Naštěstí počkají. Dva semafory na cestě, ke kterým dojíždím vždy, když přepnou na červenou, klidu nepřidávají. Těsně před cílem mi jeden z policistů volá, že museli vyjet k zásahu, ať na ně počkám v parčíku před stanicí. Netrvá to dlouho a policejní octavie přijíždí.

„Volala paní, že se jí u Máchova jezera ztratilo jedno ze tří dětí. Než jsme dorazili, našlo se," vysvětlují krátké čekání policisté, se kterými mám strávit několik příštích hodin.

Sedám do kůží polstrované sedačky, což s povděkem kvituji. Následně mi ale dochází, že to nebude kvůli dobrému pocitu z jízdy a opatrně se ptám, jestli zde často vozí opilce, kteří to přehnali, a stala se jim malá, či velká nehoda. „Tam, kde sedíte vy úplně nejčastěji," zní rychlá a pobavená odpověď.

Na výdechu ventilace mají muži zákona připevněný dnešní plán. Je zadaný vedením a zohledňuje aktuální situaci. Dnes pod Bezdězem probíhá festival Hrady.cz, začínáme tedy zde.

Pořadatele se na místě ptáme, jestli je vše v pořádku a zhruba kolik už je na místě návštěvníků. „Zatím přes sedm tisíc," odpovídá.

Výběr

Z festivalu odjíždíme doslova polní cestou plnou výmolů je určena pro kapely a V.I.P. Cestou těsně míjíme taxíky a osobní automobil s Michaelem Kocábem. Následně dojíždíme na křižovatku s hlavní silnicí na Boleslav a Českou Lípu. U silnice stojí dlouhá bílá americká limuzína. „Kdo v ní asi jede?" ptáme se vzájemně.

Tichou odpověď vzápětí dostáváme od řidiče oblečeného v triku s nápisem Pražský výběr, který vystupuje a míří k nám. „Vede tahle cesta na festival? Já vezu kapelu," ptá se řidič zbytku Pražského výběru. „Vede, ale to si s tímhle autem teda dáte," odpovídá jeden z policistů. To pánovi stačí a sedá do limuzíny, vstříc tisícům výmolů. Jestli muzikanti působili při vystoupení otřeseně, nyní už víte proč.

Podle plánu nyní vyrážíme k hradu Houska. Už je noc a je tu plno aut. Ptáme se dámy, která právě zaparkovala, co se děje. „Jedna paní zde slaví šedesátiny," zní odpověď. Záhada je vyřešena a jedeme na další pouť po obvodě. Ten dokský patří k největším v republice, sahá až k hranicím s okresy Litoměřice, Mělník a Mladá Boleslav.

Z vysílačky náhle zazní hlášení o možné sebevraždě. Jsme nejblíže, tak jedeme. Majáky blikají, což nezastaví kočku, která nám vbíhá do cesty. Řidič pohotově zpomalil, díky čemuž ke střetu nedošlo. Na místo dojíždíme společně se záchrannou službou. Pacient je naštěstí při vědomí a schopný chůze. Lékař jej přesto pro jistotu nabírá do sanity. Mezitím postávám venku a bavím se s jedním ze záchranářů. Kolem nás procházejí dvě zjevně podnapilé mladé dámy, které nás slušně zdraví. O sto metrů dál si jedna lehá uprostřed silnice. Patrně aby upoutala pozornost. To vyvolá rychlou reakci u záchranáře, který na ni krátce křikne, aby okamžitě vstala. Uposlechla.

Jedna pokuta

Jak už bylo zmíněno, dnešek se točí okolo Hradů, proto jedeme zpět k Bezdězu. Cestou vidíme nezvyklé vozidlo. „Tím jezdí známá firma z Prahy, jezdí sem a dost bere drogy," říká policista a vozidlo proto následně stavíme. Zmíněný muž však sedí na místě spolujezdce a vozidlo řídí mladá dívka, která nejeví žádné známky intoxikace. Ptají se na cestu k festivalu, kterou jim policisté ochotně radí. Dívka dostává sto korun pokutu, vozidlo má technické nedostatky.

„Bylo to trochu nabourané a vozidlo mělo ostré hrany," vysvětluje mi vzápětí policista. S pokutou nemají problém, vědí o tom. Ani se nepokoušeli nijak vymlouvat. „Z těch výmluv by se dal sestavit sborník. Občas je to i nápadité, ale většinou říkají, že zrovna zítra chtěli prohřešek napravit," říkají s úsměvem policisté.

Zkontrolovaní návštěvníci festivalu vyrazili za zábavou a my zpět na stanici, začíná přestávka. Dávám si s policisty ještě kávu a vyrážím unavený domů. Cestou přemýšlím, nad tím, že oba pánové budou ve službě až do rána, co všechno se ještě může stát.

„V půl třetí jsme na Bílém kameni zadrželi muže, který napadal lidi okolo. Byl agresivní, naměřili jsme mu 2,5 promile. Skončil do druhého dne v cele. Před koncem služby nám ještě ohlásili osm vykradených stanů na festivalu Hrady," popsal mi druhý den zbytek náročné noci policista.