„Vsadili jsme na individuální plánování,“ uvádí Ilona Hummelová, ředitelka Denních a pobytových sociálních služeb. „Velice dbáme na to, abychom splnili přání a potřeby uživatelů.“

Asistenti a pracovníci stacionáře mluví s uživateli o tom, co potřebují, co je baví, mluví i s rodinami o tom co dělají, co je uspokojuje a aktivity šijí doslova na míru. „Zjistili jsme, že velmi rádi sportují, a tak využíváme malé, útulné a dobře vybavené tělocvičny.“

Sport a pohyb mají zelenou. Uživatelé navštěvují pravidelně fit box nebo jezdí na zápasy libereckých Bílých tygrů. V komunitním centru na sídlišti Sever využívají nově otevřenou místnost pro tělesné aktivity a každé pondělí chodí cvičit do velké tělocvičny.

Aktivity, při kterých klienti opustí stacionář a pod dozorem vyrážejí do centra města či na jiná místa, jim pomáhá zorientovat se, zbavit se strachu, trémy a pomáhá to mentálně postiženým být v rámci možností samostatnými.

Chodí mezi lidi

Kdykoliv se ve městě koná nějaká akce, jdou na ni i lidé ze stacionáře. „Je to velmi podnětné, přestanou se bát chodit po ulici a učí se vyřizovat jednoduché věci jako třeba drobný nákup,“ doplňuje ředitelka. Možná to mnohé překvapí ale i tito lidé mají stejné pocity jako každý jiný zdravý člověk.

V několika dílnách rozvíjí nebo se učí svojí zručnost. Pletené košíky a podnosy jsou jedny z mnoha výrobků, které jsou ve stacionáři k vidění. Nechybí ani keramická dílna. Vše se vyrábí za dohledu asistentů, kteří v mnoha případech vedou svým svěřencům ruku. „Jestliže upletou košík nebo se podaří jiná věc a všem se líbí, je to pro něj odměna a úplně lidé rozkvetou a my taky,“ podotkla s neskrývaným potěšením Ilona Hummelová.

Největší funkcí denního stacionáře je pomoc rodinám, které si zaslouží úctu za to, že se po celou dobu života rozhodly postarat o zdravotně postiženého člena rodiny.

Výlety je baví

Není výjimkou, když se rozjedou do Děčína nebo i dál, do Prahy na veletrhy či výstavy. Nedávno byli na koncertě Patříme k sobě pro lidi s mentálním postižením. Vždy, když se vydají na výlet, pracuje se s rizikem „Riziku se nevyhnete, jestliže nechcete mentálně postižené invalidizovat. A to bychom opravdu nechtěli,“ osvětluje ředitelka.

„Jedinečný je bezbariérový vůz, který je přizpůsoben na míru vozíčkářům,“ prozradila ekonomka Jaroslava Švecová. Auto bylo upraveno přímo ve spolupráci s člověkem na invalidním vozíku. Vše je funkční a vyhovující lidem, kteří jsou upoutáni na invalidní vozík.

„3. května je to šest let, co denní stacionář funguje v Hradecké ulici,“ připomněla výročí Jaroslav Švecová. „Fungujeme od roku 1985,“ dodala ekonomka.

Autor: Tomáš Mařas