Stejně jako každou první jarní sobotu, vyrazily v podvečer 25. března skupiny nadšenců na vrcholky významných kopců, aby se navzájem spojily pomocí světelného signálu napříč noční krajinou. Na takzvaný Střeďák v Prysku jsem vyšplhal udělat reportáž.

„Dochází k mystickému propojení všech účastníků i k napojení přesahujícímu běžný myšlenkový prostor dnešních lidí," říkají koordinátoři celé akce o zážitku, který by se měl účastí dostavit.

Hrdí občané Prysku se během letošního osmého ročníku zapojili již popáté, tak na tom asi něco bude.

Laskaví Preškaváci

Do Prysku jsem přijel krátce před sedmou hodinou, kdy byl naplánovaný sraz na Střeďáku. Vybaven pouze hrubým popisem polohy kopce, zastavil jsem se na místě, kde byl čilý ruch a plno zaparkovaných aut. Po dvou marných dotazech jsem zjistil, že zde není sraz účastníků, ale entomologická konference.

V kuchyni jsem narazil na srdečného muže Karlíka Šmída, jemuž, jak jsem později zjistil, nemovitost patří. Po chvíli společného zírání do mapy nabídl, že mě sveze. V patrně nezničitelné felicii pick-up jsme se vyškrábali zimou hrubě poničenou cestou k závoře, zdánlivě kousek pod vrcholem. „Tady už jenom rovně a tam narazíte na cestu," popsal mi zbytek cesty Karlík, kterému ještě jednou děkuji.

Rychle nastupující noc prudce snižovala viditelnost, ale za zhruba pět set krkolomných metrů jsem došel na vrchol. „Budeme zapalovat ve 21.14," řekl mi na uvítanou starosta Prysku Jan Sviták. Času rozjímat bylo dost, necelé dvě hodiny. Společně se mnou se na vrcholu Střeďáku postupně ocitla zhruba padesátka lidí. „Je to silná účast, oproti předchozím letům je krásné počasí," podotkl Sviták. Bylo sice jasno, ale foukal silný vítr o teplotě lehce nad nulou.

Hodina Země

„Pojedu odvézt kluka, a vypnu ty lampy," vzkázal lidem starosta, který letos Prysk opět zapojil do současně probíhající Hodiny Země. Během té přihlášené obce dočasně zhasnou veřejné osvětlení.

Když se po půlhodině vrátil, pohledem dolů zjistil, že vypnout obecní lampy zapomněl. Na minimálně pětikilometrovou cestu tam a zpátky, byť částečně na níže zaparkované čtyřkolce, se mu nejprve moc nechtělo znovu vyrazit. „Já tam stejně sjedu," rozhodl se Sviták šest minut před osmou, kdy měla Hodina Země začít. O sedm a půl minuty později Horní i Dolní Prysk pohasly.

Do zážehu vatry zbývala stále více než hodina. Na větrném kopci se lidé zahřívali různými tekutinami i drobným ohníčkem, okolo kterého se po čase seskupilo tolik lidí, že ani nemohlo dojít ke zmatení osádek okolních kopců.

21.14

Mnozí již ztráceli naději, když toužebně očekávaná minuta nakonec přeci jen přišla. Pod odborným dohledem předtím stateční muži nalili na vatru látku, překřtěnou na březovou vodu. Ta měla za úkol pomoci oheň rychle zažehnout, aby mohl signál pokračovat na sousední Luž. Zámecký vrch, odkud nám měl být poslán signál, zůstal neobsazen, ale byly vidět ohně na vzdálenějších vrcholcích.

Stejně jako na dalších kopcích zůstali u mohutného plamene mnozí vytrvalci. Ostatní, včetně mě, začali scházet příkrý kopec. Já jsem se následně protekčně svezl k autu se starostou na čtyřkolce nočním lesem, lukami a stále pohaslým Pryskem, za což mu také ještě jednou děkuji. I bez toho byl však letošní Keltský telegraf opravdu silný zážitek.