Městskou památkovou zónu tvoří zástavba domů z 18. století. Budova sklářského muzea je z roku 1769, ale muzeum samo bylo založeno roku až roku 1923, se zaměřením na dějiny sklářství. Od roku 1968 expozice zahrnuje především ryté a broušené sklo z oblasti šenovsko - borské ze 17. - 20. století. Muzeum vystavuje mimo jiného i část unikátní sbírky rytého skla věhlasné firmy J. & L. Lobmeyr.

Zdroj: DeníkŘímskokatolický farní kostel Narození sv. Jana Křtitele vznikl přestavbou v letech 1715 - 18 pod vedením italského stavitele P. P. Columbaniho v barokním stylu a až do roku 1939 byl pod patronátem Kinských. Za zhlédnutí stojí empírové figurální náhrobky z 19. století na přilehlém hřbitově. Které během posledních let postupně zachraňovali a restaurovali členové spolku Sonow.

Bohatá sochařská výzdoba hřbitova a její vysoká úroveň svědčí o vytříbeném vkusu a zámožnosti tehdejších zadavatelů. Na náhrobcích je mimo jiné pět soch od bratrů Maxových, jedněch z nejznámějších českých sochařů druhé třetiny 19. století. Náhrobky patří rodinám, jejichž potomci byli valnou většinou po 2. světové válce donuceni Kamenický Šenov opustit.

Některé zajímavé industrální stavby jsou kvůli svým majitelům v dezolátním stavu. Nejznámější ruinou v tomto směru je bývalá továrna na lustry Elias Palme, tzv. Eliáška. Rekonstrukci by si zasloužily, ale i obyčejnější budovy bývalých rafinérií skla jako objekt na ulici 5. května, kdysi sklářská továrna Adolf Schönbek, ta byla založena už 1870 a měla také brusírnu ve Smržovce a vlastnila i rafinerii v Harrachově. Velmi chmurně zapůsobí pohled na ještě ne tak dávno funkční základní školu, nazývanou Dolní škola. Jde o nevšední třípodlažní stavbu vedle rušné silnice I/13 na Děčín.