„Na paní sociálku se nemohu spoléhat a ani na rodinu. Můžu se spolehnout tady v Klokánku v Brništi a na Vás. Nerad bych s bráchou skončil v diagnosťáku. Tak mi prosím pomozte. Děkuji."

To je doslovné znění závěru dopisu, který na konci února putoval z Klokánku v Brništi na různé adresy v Česku. Autorem je čtrnáctiletý Martin N. Dopis poslal novinářům, soudu, na některá ministerstva i prezidentovi republiky a jeho manželce.

Chce něco dokázat

Všechny oslovené v dopise prosí, aby se jeho případem zabývali. Krátce před tím, než citovaný dopis napsal a s pomocí rozeslal, totiž rozhodla soudkyně v Děčíně v chlapcově nepřítomnosti o tom, že musí Klokánek v Brništi na Českolipsku opustit a spolu se svým mladším bratrem se přestěhovat do Diagnostického ústavu v Liberci.

Martin (jehož matka žije v Rumburku) chce ale zůstat v Brništi. Ve zdejším rodinném Klokánku je už přes rok a pobyt tam mu prospívá. „Největší zlepšení je v prospěchu ve škole. Když přišel, tak měl ze čtyř předmětů pětky. Takové vysvědčení jsem ještě neviděla," popisuje Jitka Mankovecká, ředitelka Klokánku v Brništi. „Do konce roku to vylepšil. Měl sice tři čtyřky, ale pětka žádná. Na jeho přístup k učení i jeho chování není ze školy v Mimoni, kam teď chodí, žádná stížnost."

Úryvky z Martinova volání o pomocPROSÍM VÁS MOC VŠECHNY, ABYSTE MI POMOHLI
• Už jsem tu rok a nerad bych odtud z Klokánku Brniště odešel. Zatížilo by mě to natolik, že bych utek, ale nejsem blbej a kraviny dělat nebudu. Musím se snažit ve škole, abych měl dobré známky a v budoucnosti dobrý život. Ale jak to mám udělat? Když paní sociálka Balcarová sem chodí a lže.
• …Taky tvrdí, že doma je čisto, ale když jsme byli u babičky, tak jsme s ní jeli za mámou a byla ožralá. Babička se jí ptala, co pila za alkohol a ona řekla: „jenom vodu" a přitom to z ní šlo cítit. Bylo to tam smradlavé močí.
• …Zatím co já se snažím, proběhne soud, kde je i moje máma a souhlasí s tím, abychom já i brácha šli do Diagnostického ústavu, prý proto, že si to Martin přeje. Já jsem si o to neříkal nikomu.
• …Na paní sociálku se nemohu spoléhat, ani na rodinu. Můžu se spolehnout tady v Klokánku a na Vás. Nerad bych s bráchou skončil v diagnosťáku. Tak mi prosím pomozte. Děkuji.

Mankovecká říká, že v Brništi dostal šanci něco dokázat. „Byl zvyklý přemýšlet stylem, že když něco chci, tak si to musím ukrást. Teď už je ve stavu, kdy přemýšlí, že sám chce něco dokázat. Proto tak moc nechce do diagnosťáku, protože ví, že to bude znamenat návrat do zvláštní školy. Tady ale chodí na normální základku a kdyby mu u nás prodloužili pobyt, měl by šanci dokončit základní vzdělání a dostat se na učňovský obor. Vnímá to velmi vážně," říká Jitka Mankovecká.

Martin je ale v tuhle chvíli bohužel ukázkovým příkladem dítěte, které doplácí na nové zákonné opatření. To stanovilo, že dítě může být umístěno do Klokánku maximálně na dobu šesti měsíců s tím, že po uplynutí této lhůty musí soud znovu jeho případ přezkoumat a rozhodnout, zda se může vrátit ke své biologické rodině.

Úředníci ze sociálně právní ochrany dětí i soudy na řadě míst v Česku si ale půlroční lhůtu v Klokánku vysvětlovali ultimativně. Když lhůta skončila, navrhovali dětem, které se nemohly vrátit k vlastní rodině, jiná řešení. Jako by návrat do Klokánku byl zapovězený. Možná to bylo pod tlakem určitého společenského apelu, aby v Klokáncích nezůstávalo příliš dětí. Paradoxní je, že řadu takových dětí pak ale často čekala cesta právě do diagnostického ústavu.

První dáma také hledá řešení

Pokud někdo nezmění názor, čeká tento osud i Martina. Soud už rozhodl, že se má přestěhovat do ústavu v Liberci. Proti rozhodnutí se sice odvolal Fond ohrožených dětí (FOD) jako zřizovatel Klokánků, ten ale není účastníkem řízení a legislativně tak nemá na odvolání nárok. Soud sice odvolání formálně přijal, dá se ale očekávat, že ho z výše uvedeného důvodu zamítne.

Právě proto si Martin sedl za stůl a napsal svoje volání o pomoc. Nezůstalo bez odpovědi. Ozvala se i prezidentská kancelář, která Klokánku v Brništi doporučila, aby se obrátil ještě na ombudsmana. Do případu se vložila i první dáma, manželka prezidenta Ivana Zemanová.

„S tímto případem jsem obeznámena. Bohužel není ojedinělý, proto se musí řešit koncepčně. V současnosti se nechávám o celé problematice informovat. Zejména co se konkrétně dá dělat s příslušnou pasáží v zákoně," uvedla Zemanová pro deník Mf Dnes.

Kvůli Martinovi už začalo konat i ministerstvo spravedlnosti i ministerstvo sociálních věcí. K soudcům i úředníkům sociálně právní ochrany dětí putovalo vysvětlení, že půlroční pobyt v Klokánku je možné v zájmu dítěte navrhovat i opakovaně jako lepší řešení než diagnostický ústav.

Do věci se opatrně vložil také místostarosta České Lípy Tomáš Vlček. „My jako samospráva pochopitelně nemůžeme zasahovat do výkonu státní správy. Jako zprostředkovatel bych ale rád, aby se uskutečnila schůzka přímo v Brništi za účasti zástupce rumburského oddělení sociálně právní ochrany dětí i starosty Rumburku," nastínil Vlček.

Klokánek v Brništi si od této schůzky hodně slibuje. „Mohla by vést k tomu, že rumburští úředníci podají nový návrh k soudu. V něm by se upustilo od diagnosťáku, a naopak by se soudu navrhl buď další půlroční pobyt v Klokánku, nebo přechod do dětského domova. Ani takové řešení neodmítáme," doplnila Jitka Mankovecká.

Případ Martina N. Budeme dále sledovat.