Kliknutím zvětšíteV liberecké Pražské ulici stojí obchůdek, jehož kořeny sahají do 90. let minulého století. Když člověk vejde do Knihkupectví a antikvariátu Fryč, většinou narazí na ženu, která každého příchozího pozdraví se širokým úsměvem na tváři. „Začít pracovat v knihkupectví bylo pro mě to nejlepší, co mě z profesního hlediska mohlo potkat,“ svěřila se Markéta Ježková.
Nejdříve působila v Textilaně, ale v roce 1995 se začal psát jeden z jejích životních milníků. „Známá mě odvedla k Jaroslavu Fryčovi, ten na mě jen koukl, zeptal se, zda mám čas, a když jsem přikývla, poslal mě do kanceláře a tím začala má kariéra knihkupkyně,“ popsala začátky mezi knihami Ježková.
Spolu s původním majitelem obchod vybudovala, stála u všech jeho pokroků a úspěchů. Toho, že nezkusila něco jiného, nelituje. „Když jsem někde spokojená, usadím se tam jako žába na prameni a nikdo mě odtamtud nedostane,“ dodala se smíchem dlouholetá zaměstnankyně.
Jak hodnotí současný knižní trh? „Dřív byl hlad po knížkách. Když vyšla nějaká encyklopedie, prodalo se jí neskutečné množství. V dnešní době internetu už encyklopedické knihy ztrácí smysl. Obměňují se i žánry, v 90. letech se lidé zajímali o politologii, aktuálně frčí esoterika a severská krimi,“ odpověděla na otázku Ježková.
Kvalita pokulhává
Podle jejích slov je někdy kvantita knih na úkor kvality. Oceňuje velmi široký výběr, ale kvalita občas pokulhává. „Jestli v tom množství knih vyjde pět top titulů, zaplať Pánbůh za ně,“ zmínila.
Zákazníkům se snaží vždy poradit, jak nejlépe umí. Navést je například i k jinému, lepšímu titulu, než pro který si člověk přišel. „Osobně se zaměřuji na historii, ať už romány či biografie. Navíc jsem taková pohádková babička. Mám ráda děti, dokážu pochopit jejich duši a myslím si, že jim dokážu doporučit jen to nejlepší,“ pochlubila se knihkupkyně. A zatímco jedna z hrdinek filmu Rebelové se zamilovala do Olivera Twista, tak Markétě Ježkové učaroval Robinson Crusoe. „Přečetla jsem všechna vydání, která u nás vyšla,“ svěřila se.
Od pohádek se odvíjejí i její další aktivity, společně se známými dlouhodobě vystupovala na Grabštejně. „Sami jsme si šili kostýmy, vyráběli rekvizity a skládali hudbu. Vše tak, aby to děti pohltilo a staly se součástí hrané pohádky. Na toto období s láskou vzpomínám,“ svěřila se „renesanční“ žena.
V roli Němcové
Před několika lety ji nadchla spisovatelka Božena Němcová. Poté, co přelouskala veškerou dostupnou literaturu od biografií až po korespondenci, se rozhodla, že o této významné osobnosti české literatury natočí film. „Kdybych věděla, jak to bude obtížné a co to všechno obnáší, nevím, zda bych do toho šla znovu,“ doplnila se smíchem Ježková. Sama ztvárnila i hlavní roli a slavila úspěch. Životopisný dvouhodinový film se dostal do škol i jako výukový materiál.
Díky lásce k historii pronikla také do tajů historického tance. „K tanci mě přivedl můj muž. Není to jen o pohybu, ale o dané atmosféře, o jejím vychutnání,“ řekla talentovaná žena z Liberce. Od renesančních tanců se propracovali až k 19. století a spolu se skupinou The Wings vystupují na různých hradních slavnostech a historických jarmarcích nejen v Libereckém kraji.
Kromě tance se od třinácti let věnuje i chrámové hudbě. „Varhany a nádherná muzika mší mě uhranuly. Sbor považuji za svou druhou rodinu. Jsem šťastná, když vidím, jak rosteme,“ svěřila se zpěvačka. Chvíli se věnovala i historické hudbě a poté přesedlala na folkovou. „Působím ve skupině Spolktrio, skládáme si vlastní písně. Nedávno jsem si pořídila akordeon a hraji i jarmareční písničky s obrázky. Velkou inspiraci nacházím v textech z antikvariátu a snažím se je zapracovat do své tvorby, aby nezanikly,“ doplnila Markéta Ježková.
A nemá někdy chuť se vším seknout a dát nohy nahoru? „Chci se sebeuplatnit, našla jsem v sobě sílu a chci ze sebe něco vydat. Nechci promarnit žádnou příležitost. Nikdy jsem nebyla příliš ambiciózní, ale věřím tomu, že když se má něco stát, stane se to,“ uzavřela vyprávění žena se širokým záběrem zájmů.
13
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
