Sepsali petici proti plánované výstavbě termální desorbční jednotky. Její dvanáctiměsíční zkušební provoz doporučil Odbor životního prostředí Krajského úřadu v Liberci v rámci ověřování nejistot.

„Nejsme a nebudeme pokusní králíci kvůli projektu, který je jen velkým byznysem na úkor zdraví obyvatel v celém okolí, čistoty města a zdravého ovzduší,“ vysvětluje Ivana Jablonovská za petiční výbor, jehož členové upozorňují, že kolem projektu panuje celá řada nejasností.

Termální desorbční jednotka má vyrůst v bývalé průmyslové zóně Diama, kde pozemky odkoupila soukromá liberecká společnost. Investorem záměru je společnost Technologie pro využívání odpadů s.r.o. z Děčínska. Podle odborníků se jedná o jeden z nejšetrnějších provozů na zpracování nebezpečného odpadu. Jednotka v podstatě funguje tak, že se nebezpečné látky zahřívají a následně odpařují v uzavřeném kontejneru a v kondenzované podobě se bezpečně likvidují.

Velké riziko

„Podle doložených dokladů firma předpokládá, že její činnost nebude mít žádný negativní vliv. To ale považujeme za nesmysl. Při procesu mohou vznikat karcinogenní polychlorované bifenyly, polyaromatické uhlovodíky a dioxiny v ovzduší,“ vypočítává Eva Husníková. Strážští mimo jiné poukazují na to, že by zde mělo probíhat zpracování a úprava až 700 tun nebezpečného odpadu ročně a to až v sedmidenních nepřetržitých cyklech.

Nikde ale není vyřešené, kdo bude odebírat výsledný produkt. „Kontejnery se mají po dekontaminaci odvážet do skladu nebezpečného odpadu, který, jak jsme s úžasem zjistili, se nachází rovněž v průmyslové zóně, než bude známé jeho zatřídění. To snad máme chápat tak, že se tu bude skladovat a skladovat, než se pro něj někde najde místo,“ zlobí se Ivana Jablonovská.

Společnost také avizuje, že proces likvidace odpadů může ve zkušební době doprovázet zápach. „Jen ve zkušební době? Vždyť sami říkají, že zápach je odvislý od šarže zpracovávaného odpadu. Nebo snad budou tyto šarže zpracovávat pouze ve zkušební době,“ podotýká Ivana Jablonovská.

„Rovněž nás zaráží, že se investor ohání dvanáct let starou expertízou, když předložil orientační výsledky měření hluku z Okresní hygienické stanice v Prachaticích s datem 14. června 1998,“ doplňuje Eva Husníková. Nepřijatelný je pro ně i argument firmy, že v blízkém okolí budoucí spalovny v minulosti probíhala těžba a úprava uranu a výstavba jednotky na likvidaci odpadu tak nebude znamenat zátěž navíc.

Přijdou o turisty

„Za desítky milionů korun se tu stát zbavuje následků po těžbě uranu. Nejen Stráž ale i okolní města a obce se zaměřily na rozvoj cestovního ruchu, vzniká tu unikátní síť cyklostezek. A to vše má padnout kvůli zápachu, nebo si máme myslet, že nalákáme turisty na, jak se píše ve zprávě, společensky přijatelné karcinogenní riziko,“ dodává Ivana Jablonovská.

Nejvíce jim ale vadí, že firma, vzhledem k tomu jaké spalovna vyvolává emoce a obavy, nijak nekomunikuje.

Deník kontaktoval Ivetu Korvasovou, jednatelku děčínské společnosti Technologie pro využívání odpadů s.r.o. Ta se s odkazem na složité technologické postupy nechtěla vyjádřit prostřednictvím telefonu nebo mailové pošty. Přislíbila ale osobní jednání, během něhož předloží plány a zodpoví na otázky.
Projekt výstavby termální desorpční jednotky není ve Stráži nový. Děčínská firma oslovila zdejší radnici už před třemi roky.

„Chtěli jsme, aby nám doplnili některé informace. Rovněž jsme požadovali, aby byla zpracovaná studie vlivu na životní prostředí. K našim námitkám ale Odbor životního prostředí Krajského úřadu v Liberci nepřihlédl a povolil roční zkušební provoz,“ říká k tomu Věra Reslová, starostka Stráže pod Ralskem.
Na Moravě neuspěli

Ta se v úterý vydá poradit na Moravu do Pustiměře u Vyškova. Právě zde se děčínská společnost pokoušela rovněž realizovat svůj záměr. Neúspěšně.
„Jejich argumentace nebyla taková, aby nás přesvědčila o tom, že by byly minimální dopady na zdraví našich obyvatel a životní prostředí. A ty jsou u takového typu zařízení vždy,“ vysvětluje starosta Pustiměře Miloš Nevřala.

Podle něj mimo jiné firma nedoložila, kdo bude odebírat výsledný produkt. „Ten se tak mohl hromadit v areálu. Diskutabilní byl postup při měření větru kvůli rozptylovým podmínkám. Ten neprováděli u nás nebo v nejbližším okolí, ale měřili až o třicet kilometrů dál. A z těchto údajů posléze vycházeli odborní experti při zpracování posudku, což je nesmyslné,“ dodává Miloš Nevřala s tím, že i zdejší krajský úřad původně povolil zkušební dobu.