Nový začátek nepřišel a místní se obávají, že nejspíš už nepřijde. Řeč je o velkolepé „Eliášce“, jak v Kamenickém Šenově nazývají bývalou továrnu na křišťálové lustry firmy Elias Palme. Její výrobky mířily do paláců v Paříži, New Yorku i Orientu, zdobily opery, divadla i vyhlášené hotely po celém světě.

Deník na návštěvěDeník na návštěvěZdroj: DeníkMinimálně od konce 60. let minulého století chátrá a dnes určitě patří k nejznámějším ruinám, kdysi nádherných, velkolepých průmyslových staveb v zemi. Už nějaký čas je slavná továrna na výrobu lustrů nabízena realitní kanceláři k prodeji. Nachází se v západní části Kamenického Šenova, mezi Lustrárenskou a Charvátovou ulici. „To je zadarmo drahý,“ podotkl v diskusi na facebooku známý výtvarník a šéfdesignér Lasvitu Maxim Velčovský a dodal: „Přeju všem, aby to koupil někdo rozumný a zrekonstruoval.“

Dosavadní majitel Roman Procházka areál získal v roce 2014. Přes různé sliby, snahy, iniciativy, několik dotací a malý pokus o částečné zajištění se stav továrny z období secese vůbec nezlepšil. „Po roce 1989 objekt změnil několikrát majitele. Současný majitel ho koupil s vidinou rekonstrukce, ale nakonec uznal, že je to větší sousto, takže aktuálně je na prodej,“ uvedl tento týden pro rozhlasovou stanici Vltava realitní makléř Radomír Kočí. Podle něj je největším problémem střecha hlavní budovy, kde bývaly reprezentační prostory a kanceláře. „Bylo by dobré, kdyby nový majitel nejdříve snesl tu poškozenou střechu a alespoň provizorně budovu zastřešil,“ řekl Kočí.

Před několika lety se propagaci záchrany objektů věnovala s elánem a konkrétní vizí mladá architektka Tereza Šváchová. V rámci své diplomové práce přišla s projektem „Skleněného domu“, který by jedinečnou památku přeměnil v muzeum lustrů s velkorysým zázemím. Koncem loňského roku ale na sociální síti komentovala tristní stav a vývoj takto: „Spolek Eliáška nepodnikl pro alespoň zachování stavu tento rok vůbec nic. V uplynulých dnech se pod tíhou loni propadlého krovu zřítila velká část jižního křídla. Přenádherný historický fotoatelier již neexistuje. Z balkonu na průčelní fasádě zmizelo signifikantní secesní kovové zábradlí. Převýšený krov průčelní budovy už visí na posledních trámcích jen silou vůle. Letošní zima bude zřejmě pro Eliášku fatální,“ vyjádřila své zklamání architektka Šváchová.

Odhadované náklady na záchranu budov a smysluplné využití dosahují stále vyšších částek, naposledy lidé slyšeli o 350 milionech korun. Památka městu nikdy nepatřila a zastupitelé byli s úvahami a převzetím takového břemene opatrní.

Historie továrny

„Eliáška“ byla v minulosti jedním z nejrespektovanějších výrobců luxusních svítidel pro paláce, kostely a slavnostní sály. Firmu založil založil Elias Palme (1827–1893) už roku 1849. Továrna byla postavena stavitelem Adolfem Richterem za šest měsíců a zahájila provoz 1. listopadu 1905. Ty nejluxusnější zde vyrobené lustry osvětlovaly například milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě.

Po II. světové válce zde pokračovala výroba, ale později, po přestěhování do nového areálu, ji přestal tehdejší vlastník, národní podnik Lustry, využívat, což se stalo v roce 1972. Sloužil jen jako sklady. Objekt byl na konci roku 2007 prohlášen kulturní památkou. Publikace „Industriál Libereckého kraje“ vydaná ve stejném roce o stavbě uvádí, že komplex na půdorysu U v bočních křídlech obsahoval sklářské provozy brusírny a kulírny i slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu a galvanickou laboratoř, a tyto prostory byly postupně přestavovány s užitím železobetonových konstrukcí. K pohonu strojů sloužila parní kotelna a strojovna ve dvoře.

Jak v nabídce zmiňuje Radomír Kočí, nemovitost se nachází na pozemku o rozloze 6622 m². „Hlavní železobetonová budova s cihelnými vyzdívkami a secesní výzdobou je dokladem doby, v které se průmyslová funkce objektu snoubila s kvalitní architekturou. Také je významným dokladem historie a průmyslového rozmachu města Kamenický Šenov,“ vyzdvihuje pražský makléř. 

Jak pro Deník uvedl, zájemci se průběžně hlásí, zjišťují možnosti, jaký je stav objektu apod., s několika byla i prohlídka na místě. Cena se pohybuje na úrovni ceny pozemku v lokalitě, tedy okolo 3,5 mil. Kč. „Hlavní budova, která je v podstatě takový zámeček s krásným výhledem do kraje a potenciálně velkou zahradou za ním, je vlastně železobetonová konstrukce, takže asi jediný takový "zámek" v ČR, který nenapadne dřevomorka, nepropadají se v něm stropy a je staticky velmi pevný, takže na případnou záchranu má řadu plusů, oproti jiným,“ mínil Radomír Kočí.