Do té doby denně dojížděl přes hranice v Hrádku nad Nisou. „Až do letošního 13. března, kdy mi ze dne na den opatření zrušila vlak,“ říká.

Uzavření hranic bylo asi největším šokem pro všechny, pro vás to muselo být dvojnásob nepříjemné. Jaké jste měl v tu chvíli pocity? Nevěděl jste ani, jestli se večer dostanete domů. Napadlo vás vůbec někdy, že se hranice zase zavře?
To jsem si neuměl představit ani v nejdivočejších snech!

Co jste v té situaci dělal?
Snažil jsem se pracovat na dálku přes maily a telefon, ale při práci v galerii to není úplně ideální možnost. Několikrát jsem se tedy do Liberce vypravil, ale místo přechodu mezi Hrádkem a Žitavou jsem musel jet přes hraniční přechod Petrovice u Jablonného, který se díky intervenci kraje u ministerstva vnitra podařilo otevřít. Jinak hrozilo, že všichni z Liberce budou muset až do Šluknovského výběžku, kde po uzavření hranic zůstal jediný volný přechod s Německem.

Místo, kde byla naposledy viděna Ivana Košková.
Zmizela beze stop. Její příběh stále táhne

A teď?
Hraniční přechod Hrádek je pořád zavřený, takže pořád přes Petrovice. Čekal jsem, že hranice otevřou dřív, ale zatím to nevypadá, a tak jsem si nakonec musel zaplatit testy, abych mohl dojíždět v režimu pendlera.

Co musíte absolvovat teď? Musíte do karantény nebo díky testům nikoli?
Úplně první podmínka pro pendlery byla, že mohou na 14 dní překročit hranice, ale pak musí na 14 dní do karantény. To nemělo smysl pro nikoho. Navíc to znamenalo, že když vyjíždíte do práce v pondělí ráno, tak vám karanténa končí v neděli večer. Což znamenalo, že jste šli v pátek naposledy do práce, ale hranice jste mohli přejet až v neděli večer, takže jste musel dva dny zůstat buď v Liberci, nebo v Žitavě, podle toho, ze které strany jste. Prostě to někdo vymyslel za stolem a nedomyslel důsledky.

Ale to se ještě „od stolu“ několikrát změnilo, ne?
Pak byly tři neděle práce a 14 dní karanténa, což byl také nesmysl. Nakonec povolili možnost zaplatit si testy a dojíždět denně. Takže jsem si je nechal udělat v Německu, kde to šlo jednoduše přes obvodního doktora, kde vám je udělají do druhého dne, a začal jsem dojíždět denně.

Třeba herci, pokud chtějí hrát bez roušky, se musí nechat testovat každé čtyři dny. Jak je to u vás?
V pondělí vás otestují a od toho dne vám běží čtyři dny, kdy musíte hranice překročit, aby razítko nevypršelo. Nesmíte se tedy objednat na čtvrtek, protože jinak vám test vyprší v neděli a v pondělí už máte smůlu. Jak dostanete od policie na hranicích razítko, platí po 30 dnů.

Požár zcela zničil dvě historické chaty Na Tokáni.
Na Tokáni oheň zničil dva historické sruby. Stavby by památkáři rádi obnovili

A v té době se klidně můžete nakazit?
Pak se samozřejmě můžu nakazit kdykoli.

A jak život za koronavirových opatření probíhal v Německu? Konkrétně tedy v Žitavě?
Němcům kupodivu ten fakt, že se zavřely hranice, vadil víc než nám. Vůbec nedokázali pochopit, že je to možné. Nechápali, proč k nim najednou Češi nesmějí a proč nesmějí oni k nám. A že to trvá, i když Sasko má teď v přepočtu na obyvatele mnohem méně nakažených než my. V Žitavě byli ostatně za celou dobu zaregistrováni jen čtyři lidé. Nechápou, před kým se teď vlastně v Čechách chráníme.

Jak probíhal život v Žitavě?
V Sasku trvá povinnost nosit roušky posledních 14 dní, ale pouze v obchodech. Ten první den se Žitava strašně zklidnila, ztišila. V noci třeba vůbec nejezdila auta. Pak se ale život začal postupně vracet k normálu, ale celkově to probíhalo poklidněji, nebylo tam tolik hysterie jako tady, včetně médií, která také referovala méně dramaticky než u nás. Když jsem četl české noviny, měl jsem pocit, že tu současně vypukla válka i mor.

Bylo něco, co vás z reakcí Němců překvapilo?
I když se všechno zavřelo, tedy kromě potravin, drogerií a ze začátku i holičů, tak začaly demonstrace, a to dokonce i v klidné Žitavě, kde žije kolem 20 tisíc lidí. Do velké míry jsou zatím ale i populisté z krajní pravice. Žitavská radnice na to okamžitě zareagovala vyvěšením obrovského plakátu s nápisem proti rasismu. Mimochodem jde o citát Emmy Klieneberger-Nobel, sestry ředitele žitavské nemocnice, který musel v roce 1933 skončit kvůli nacismu.

Jak si mimochodem vysvětlujete, že právě Němci, pověstní svým respektem k nařízením, se proti opatřením bouří, kdežto Češi, známí kverulanti, sklapli patky a dusí se dál v rouškách a přijímají vládní nařízení, z nichž některá jsou přinejmenším sporná?
Nevím. Opravdu nevím. Myslím si, že to Němci berou jako velké omezení společenského života, ekonomiky a že už to zkrátka nechtějí.

Slonice a slůně pralesních slonů.
FOTO: Liberecká zoo myslí na přírodu i na děti. V pondělí otevře Dětský koutek

Pojďme ke galeriím, které se znovu mohou otevřít od pondělí. Vy začínáte v úterý. Za jakých podmínek? Klasické rozestupy a dezinfekce?
Ano. Ale podmínky jsme se dozvěděli asi jen pět dnů před termínem otevření, který se také dvakrát měnil. Ono to sice vypadá jako hloupost, ale třeba sehnat stojany na dezinfekci je dnes docela problém. Nakonec jsme je sehnali, ale přišlo nás to na 30 tisíc z vlastní režie. Takže dezinfekce, uvnitř musí mít návštěvníci roušky a na 10 metrech čtverečních může být jeden návštěvník, na to bychom měli dohlédnout! Celkem tu nesmí být víc než sto lidí v jeden okamžik najednou včetně zaměstnanců.

Jak se to třeba dotkne komentovaných prohlídek?
To by byl problém, protože s dvoumetrovými rozestupy a rouškami by lidé těžko něco slyšeli, takže s nimi začneme zřejmě až o prázdninách. Zatím bude „jen“ otevřeno.

Myslíte, že za těchto podmínek se lidé začnou do galerií vracet?
Jak se měnily termíny, tak my vlastně začínáme o dva týdny později a od kolegů už víme, že se lidé vrací zatím jen velice pomalu… Na Facebooku někteří psali, že se už těší, ale uvidíme.

Zvýší se vstupné?
My jsme ho, jako bychom to tušili, zvýšili už v lednu z 80 na 100 korun, zlevněné stouplo ze 40 na 50 korun a rodinné na 200 korun. Bylo to poprvé od roku 2013 a z reakcí máme pocit, že to lidé snad ani nezaregistrovali. Otevřeno bude jako dříve, včetně čtvrtků zdarma.

Jak celé omezení ovlivnilo výstavní plán včetně výpůjček ze zahraničí?
Naprosto zásadně. Některé výstavy se prodloužily, jiné zastavily, ty se otevřou nyní. Řadu z nich jsme museli úplně zrušit, jiné přesunout. Největší ztrátou je velká výstava Nové realismy, která zahrnovala řadu zápůjček ze zahraničí. Zrušili jsme ji úplně, protože se mluvilo o tom, že hranice budou zavřené na dva roky. Teď se ji pokusíme přesunout na příští rok. Zrušena je i výstava Františka Kavána, autorská výstava finalisty Ceny Jindřicha Chalupeckého, protože autor žije v Bruselu. Zrušili jsme také výstavy Davida Hanvalda a Marie Nekolové, téměř neznámé vynikající výtvarnice z nedalekých Křižan, které nakonec přesuneme na září. A kvůli přesunům termínovaných výstav jsme zatím museli zrušit výstavu Josefa Čapka z našich sbírek, kterou ale také přesuneme na pozdější dobu.

Jan Randáček
Absolvent FF Univerzity Palackého v Olomouci (dějiny a teorie výtvarných umění). Od počátku kariéry pracuje v oboru památkové péče.
Před nástupem na pozici ředitele OGL v roce 2008 pracoval na Krajském úřadě v Liberci na oddělení památkové péče. Z toho tři roky oddělení šéfoval.