Jeho příběh pobláznil republiku. Hlásili se k němu lidé z různých koutů Česka jen proto, aby mu mohli pomoci. Přímo v České Lípě začala akce „Prosinec pro Láďu", jejíž výtěžek mohl být použit na jeho zahraniční léčbu.

Takové mládí si nezaslouží žádné dítě, píší lidé Různé webové stránky i sociální sítě se od čtvrtka plní soustrastnými vzkazy rodině a poklonami Láďovi. Vybrali jsme některé z nich…
• „Jen doufám, že aspoň teď patologové přijdou na příčinu jeho dlouholetých potíží, když se to nepodařilo za jeho smutného života ostatním desítkám lékařských kapacit."
• „Rodičům upřímnou soustrast a hodně síly. Myslela jsem na něho často, ačkoli jsem ho neznala a myslím, že takových lidí bylo hodně."
• „Smutné."
• „Hlubokou upřímnou soustrast. Byl to velký bojovník…"
• „Upřímnou soustrast vám všem, chtěla sem za ním zítra zajet do nemocnice."
„Odešel anděl."
„Jak to nazvat? Šok? Naštvání? Udělali lékaři opravdu všechno?"
• „To není možné, já doufala, že se stane zázrak, rodině a příbuzným upřímnou soustrast."
• „Upřímnou soustrast rodičům, znám je osobně, ale pro Ládíka to bylo vysvobození. Nebyl to život!!!"
• „Chudinka kluk."
• „Takové mládí si žádné dítě nezaslouží. Škoda že je člověk proti přírodě."
• „Bezmoc. Teď už ho nic netrápí, ale umírat tak mladý je kruté."
• „Vím, o čem je řeč. Můj syn byl nemocný 14 měsíců a umřel."

Šestadvacetiletý Ladislav Hasmanda, kluk s obrovskými otoky nohou, které čeští lékaři neuměli vysvětlit ani léčit, se lepších zítřků nedočkal. Nemoci, jež ho trápila dlouhých patnáct let, nakonec podlehl ve čtvrtek v 17.20 hodin na anesteziologicko-resuscitačním oddělení českolipské nemocnice.

„Vypadal jako když normálně spí"

„Ještě jsem ho odpoledne viděl," řekl Ladislav Hasmanda starší, Láďův tatínek. „Když jsme přišli do nemocnice, tak nás hned upozorňovali, že je Láďa v kritickém stavu. Na pět minut mě pak k němu pustili, byl uspaný, vypadal, jako když normálně spí. Pak jsme odešli, jeli jsme k mým rodičům do Nového Boru a tam nám volal primář, že Láďa zemřel."

Lékaři se mladého muže pokoušeli poslední půlhodinu ještě oživovat, ale všechny pokusy byly marné.

Zpráva o Láďově úmrtí se už od čtvrtečního večera šířila po internetu. V komentářích lidé vyjadřovali šok z nečekané zprávy, soustrast Láďově rodině i poklony jeho statečnému boji. „Pořád tomu nemůžu uvěřit, byl to opravdu velký bojovník. Upřímnou soustrast," tak zněly nejčastější vzkazy.

Ačkoli se to za celá dlouhá léta nepodařilo, přijít na příčinu Láďových problémů chtějí lékaři i po jeho smrti. Přednosta neurologické kliniky fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze profesor Pavel Kalvach, u kterého se Láďa léčil už v počátcích nemoci, projevil zájem, aby se při pitvě odebraly vzorky tkání. „Samotné konstatování, že se dosud na nic nepřišlo a že je to ostuda medicíny, je trochu málo. V tuto chvíli ještě nastává příležitost několik vzorků tkání vyšetřit patologickoanatomicky. Z toho by mohly vzejít poznatky, které by ukazovaly na něco dalšího a mohly by vynést diagnózu," míní lékař.

Kalvach v rozhovoru pro Českolipský deník připustil, že v Láďově případě se nenašla v Česku ani v zahraničí odborná kapacita, která by vnesla do mladíkových problémů nové poznatky. „Některé odpovědi ze zahraničí byly dokonce spíš na úrovni sousedských řečí a neměly nic společného s odborným rozborem," zmínil otevřeně Kalvach, který patří mezi přední české neurology.

Doma byl naposledy na své narozeniny

„Situaci kolem jeho nemoci a hospitalizace jsem sledoval, jeho úmrtí je mi líto. Zároveň chci poděkovat všem, co o Láďu pečovali a také jsem byl mile překvapen solidaritou veřejnosti," řekl včera také Jaroslav Kratochvíl, generální ředitel českolipské nemocnice, kde Láďa zemřel.

Ačkoli byl nejraději doma, poslední týdny svého života musel Láďa strávit právě v nemocnicích v České Lípě a v Liberci. Doma byl naposledy v den svých narozenin 23. září.

Sbírka pro Láďu, kterou vyhlásilo město Česká Lípa, skončila. Radnice na svých webových stránkách oznámila, že ji ruší. Láďovi by už pomoci nemohla.

Konstatování, že se na nic nepřišlo, je trochu málo, říká o Láďovi významný český neurolog

Profesor Pavel Kalvach, přednosta neurologické kliniky fakultní nemocnice na Vinohradech. Příběh Ládi Hasmandy a fakt, že se v jeho případě na nic nepřišlo, je ostuda medicíny. Připouští to i profesor Pavel Kalvach, přednosta neurologické kliniky fakultní nemocnice na Vinohradech. S Láďou přišel do kontaktu zejména na začátku jeho problémů a léčby. Chlapci se ale věnoval i dál, přestože Láďovy problémy byly v pozdějších letech lymfologického (nikoli neurologického) rázu.

Jak složité bylo hledání diagnózy u Ládi?

Když jsme se sháněli po nejlepším odborníkovi v republice na lymfatické cévy, tak mi nakonec doporučili Brno. Když se chci s Brnem domlouvat, tak to nedotáhneme k odbornosti rozumného lékařského rozhovoru, takže oni doporučí německého odborníka. A když jsem napsal do Německa, tak odpověděli způsobem, který nemá ani stopy hlubšího lékařského rozboru. Takže v pohledu na zdeformované dolní končetiny jsme nedocílili žádného odborného postupu. Protože já jako neurolog tomu tak dalece nerozumím a články, které jsem o tom nasbíral, jsem internistům poskytoval, ale jim k tomu chyběl hlubší vztah.

Nezaznamenal jste jako účastník řady lékařských kongresů i v zahraničí nějaký podobný případ ve světě?

To právě ne. Musel jsem hledat v časopisech, jestli se někde něco takového vyskytuje a obracet se na lymfology. Já jezdím pouze na kongresy neurologické a tam se taková témata nedostanou. A mezi lymfology jsem nepochodil, i když jsem celé řadě z nich posílal informace i fotografie. Někteří neodpověděli vůbec nebo jen nějakou naivitu. Teď ještě čekám na odpověď jednoho Itala, kterého jsem žádal o názor a kterému jsem posílal fotografie i CT nálezy.

To, co Láďu trápilo v posledních měsících, už nemělo s neurologií nic společného?

Z neurologického hlediska se to onemocnění šířilo před těmi patnácti lety, ale pak ustalo a dál zůstalo nehybné. Tím, že pacient měl spojky, takzvané shunty (čti šanty pozn. red.), to znamená katetry zavedené do mozkových komor, tak už z tohoto hlediska neurologický problém neměl. Pouze to, že později byl postižen také páteřní kanál, takže on nemohl pořádně hýbat nohama, ale celé se to přeneslo do problému lymfologického, když mu narůstaly ty boule na nohou. A u toho se nepodařilo přijít na to, co mu je.

Údajně stojíte o to, aby byly při pitvě odebrány další vzorky. Mohou vůbec ještě něco odhalit?

Určitě ano. Samotné konstatování, že se na nic nepřišlo a že je to ostuda medicíny, je trochu málo. V tuto chvíli ještě nastává příležitost několik vzorků tkání vyšetřit patologickoanatomicky. Z toho by mohly vzejít poznatky, které by ukazovaly na něco dalšího a mohly by vynést diagnózu.

Jak by měla Láďův případ vnímat veřejnost?

Z tohoto pohledu nejsou důležité naše medicínské speciality, které jsou v tomto případě ve vysoké složitosti, neboť nám nepomohly ani zahraniční konzultace. To je téma pro odborníky. Ale z pohledu veřejnosti byly úžasné reakce lidské ochoty pomoci na základě televizních reportáží. Je krásné, že se tolik lidí chtělo zapojit a zapojilo, byť nemohly přispět nějakým hlubokým odborným nálezem.