Služba celostátního projektu Tichá linka, do něhož se město zapojilo, může být užitečná pro úplně všechny neslyšící a nedoslýchavé. „Když jdou neslyšící na úřad, tak mají problémy. Jen s tužkou a papírem moc nerozumí. Většinou si proto musejí objednat tlumočnici a ty u nás máme jen dvě,“ vysvětlil předseda českolipské pobočky Svazu neslyšících a nedoslýchavých Ladislav Kulhánek.

Tichá linka funguje tak, že pokud se na městský úřad dostaví osoba neslyšící, nedoslýchavá nebo ohluchlá, obrátí se na odpovědné pracovnice úřadu, které jim přes tablet zprostředkují on-line kontakt s tlumočníkem do znakového jazyka. Jedná se přitom o službu zdarma.

„Jeden tablet je umístěný u vedoucí správního odboru Petry Dolečkové (radnice, 1. patro, kancelář č. 9), druhý je pak na odboru sociálních věcí a zdravotnictví u veřejného opatrovníka Denisy Kučerové (Děčínská ul. 389 budova B, přízemí),“ podotkl mluvčí českolipské radnice Václav Šámal s tím, že oba tablety lze využívat i ostatními odbory a vybraní úředníci navíc projdou kurzem základů znakové řeči.

Možnosti pro hůře slyšící spoluobčany s vlastním chytrým zařízením s připojením na internet jsou ale mnohem širší. Tichá linka umožňuje komunikaci také v dalších případech. Stačí se zdarma individuálně registrovat a mimo několika výjimek jim jsou operátoři k dispozici pro osobní návštěvu na úřadu, v bance, při ucházení o zaměstnání, při komunikaci s rodinou a v dalších případech. To samé platí i pro telefonickou komunikaci.

„Nevoláme třeba do zahraničí, jen ve výjimečných případech. Také nevoláme na takové ty dražší placené linky, ale ve většině případů je vše pro klienty zdarma,“ uvedla Michaela Dudková z neziskové organizace Tichý svět, která Tichou linku provozuje. Linka funguje non-stop, jen v nočních hodinách běží v omezeném pohotovostním režimu.

A CO NEVIDOMÍ?

Další skupinou lidí, kteří mají problémy s jinak běžnými záležitostmi, jsou nevidomí a slabozrací. Své o tom ví předsedkyně českolipské odbočky Sjednocené organizace nevidomých a slabozrakých Jana Řehořková. „Většinou s sebou máme průvodce, často rodinného příslušníka, který klienta na místo dovede a potřebné věci mu přečte. Můžeme se také dopředu domluvit s úředníky, jsou na to pak připravení a musím říct, že směrem k těm českolipským nemám žádnou výtku,“ pochválila Jana Řehořková.