Ivana Bitmannová, která pracuje u bezpečnostní agentury, patří do té druhé skupiny. „Nevadí mi komunikovat s lidmi. Naopak, já ráda s lidmi mluvím.“ Protože komunikace s lidmi je důležitá součást její práce, je se svým zaměstnáním velice spokojená. „Ale nejenom kvůli tomuhle. Jsem tu spokojená i díky kolektivu, co tu je a také kvůli šéfové, se kterou se dá v klidu a o všem, co se týká práce, diskutovat.“ Nejlepší důkaz její spokojenosti? Třeba to, že ve stejné bezpečnostní agentuře pracuje už čtvrnáct let.

Nejdříve začínala jako strážná u dvou velkých českolipských podniků. „Když jsem nastupovala do agentury, vůbec jsem si neuměla přestavit svoji práci. Nevěděla jsem o ní vpodstatě vůbec nic. Např. co si mám představit pod pojmem nepřetržitý provoz.“

Nyní už třináct let pracuje přímo na dispečinku bezpečnostní agentury. „Dispečink je takové srdce firmy, sbíhají se sem veškeré informace o objektech střežených jak elektronicky, fyzicky, tak i kamerovými systémy. Dispečer vyhodnocuje příchozí informace na pult centralizované ochrany a dále je zpracovává.“

ČTĚTE TAKÉ: Jana Rybáková doputovala od dortů k výhybkám

Na jejím pracovním stole je umístěno sedm LCD monitorů, na kterých však nesleduje kriminální filmy, i když je má ráda. Vlastně Ivana Bittmanová nějaký ten kriminální čin zahlédnout může, přesněji řečeno musí, pokud se na monitoru objeví.

Ivana je vyučená prodavačka. „Šla jsem se učit tuto profesi právě už kvůli té komunikaci s lidmi. Já ji mám spojenou i s určitou psychologií. Člověk se musí naučit správným způsobem odpovídat, ať už zákazníkovi v prodejně nebo teď klientovi, kterému zabezpečujeme jeho majetek. Je to samozřejmě také hodně o praxi.“

Ivana Bittmanová se svým způsobem o svou práci bát nemusí. Doba je bohužel taková, že si stále více lidí objednává služby u bezpečnostních agentur. Na závěr se vrací k práci strážné. „Mrzí mě, že lidé se nedívají na tuto práci s trochu větším respektem. To je škoda.“

Autor: Alex Neugebauer