Zaměstnavatelé raději zaplatí poplatek, než by dali práci handicapovaným

„Jsem slabozraká a osmnáct let jsem pracovala jako ladička pian v místní výrobně. Pak se ale podnik zrušil a já příšla o práci, pracovala jsem tam do března roku 2004,“ vypráví Soňa Cvejhová z České Lípy. Vyučila se ladičkou pian a zrušení místní výrobny pian ji přivedlo na úřad práce. „Dali mi tam najevo, že jsou mé šance na to, abych našla práci, mizivé,“ říká Soňa Cvejhová.
Paní Cvejhová se na úřadu práce setkala se svou někdejší vedoucí a ta jí dala tip na místní pobočku farní charity, která provozuje v České Lípě chráněnou dílnu. Žena zkusila své štěstí v této instituci a od května roku 2004 do současnosti pracuje v dílně společně s dalšími kolegy. „Moc se mi tu líbí, pracujeme jako tým a celý kolektiv je naprosto skvělý,“ pochvaluje si slabozraká žena. Podle jejích slov jsou zejména zrakově postižení v konkrétních zaměstnáních mnohem zručnější než zdraví lidé. A také si své práce mnohem více váží.

„Musíte přesvědčit zaměstnavatele, že jste ještě lepší než ostatní." říká Soňa Cvehlová


Mnoho dalších lidí takové štěstí jako Soňa Cvejhová nemá. Problém je především i na straně zaměstnavatelů.
Všichni zdravotně znevýhodnění občané mají ztíženou možnost najít si zaměstnání. „Občané se mohou zaregistrovat na úřadu práce, ale zaměstnavatelé je odmítají. Stále platí, že ve firmě či společnosti, která má více než 25 zaměstnanců, by měli 4 procenta z celkového počtu zaměstnanců tvořit handicapovaní občané,“ vysvětluje vedoucí Centra pro zdravotně postižené Libereckého kraje v České Lípě Jaroslav Leško.
Podle jeho slov řeší tuto situaci zaměstnavatelé tak, že buď odeberou výrobky od firmy, která zaměstnává více než 50% procent občanů se změněnou pracovní schopností, anebo odvést poplatek do státního rozpočtu za to, že žádné handicapované ve své firmě nemají. To jim totiž ukládá zákon. Společnosti, které se rozhodnou pro možnost odebrat výrobky, je nejčastěji odebírají z chráněných dílen.
Různá střediska, která sdružují zdravotně znevýhodněné občany, se pokoušejí svým klientům pomoci prostřednictvím nejrůznějších vzdělávácích kurzů, které jim mají usnadnit pohyb na trhu práce a zvýšit šance na jejich uplatnění. „Počty lidí, kteří nemohou najít kvůli svému postižení práci, se bohužel rok od roku zvyšují,“ podotýká Jaroslav Leško.
„Kolegyně mají ze své praxe zkušenost s tím, že se prakticky nedaří najít práci pro handicapované spoluobčany, kteří k nám přicházejí. V Libereckém kraji je mnoho chráněných dílen, prakticky nejvíce v celé republice, ale ani tam se nám nedaří naše handicapované klienty umístit,“ dodala tisková mluvčí českolipského úřadu práce Irena Jelínková.