A úředníci a představitelé samosprávy by možná více splynuli s lidem svým českolipským.

Na dvoře radnice, než ho zničil oheň, totiž stával městský pivovar. Je na místě se proto domnívat, že láska k vrchnosti mohla být optikou několika plných a chutných žejdlíků záležitostí vcelku jednoduchou.

Pohádkové sklepy

Pivovar už dnes bohužel není. V pátek v nočních hodinách si ho ovšem aspoň představovat mohli lidé, kteří se dostali na limitovaný seznam hostů pro úplně první Radniční noc. Díky ní mohli prolézt „hlavní" budovu v České Lípě od podzemí až po věž a navštívit přitom místa, kam se noha nepovolaného nedostane ani za bílého dne.

Ještě předtím, než se mohli unášet příjemnou iluzí pivovaru, sestoupili na skupiny rozdělení hosté do gotických sklepení pod dnešním infocentrem. Klenuté stropy tady vytvářejí úchvatné podzemní místnosti, ve kterých překvapivě vůbec není zima a které se a to je ještě větší překvapení vůbec nevyužívají. Režiséři pohádek by nad tím zaplakali.

Výstup do věžeNoční prohlídky českolipské radnice.

Zvláštní věc je, co všechno odhalí noc. Na chodbu před vstupem do sekretariátu vedení města se může ve dne dostat kdokoliv, ale autor těchto řádek si až teď v noci všimnul, že nad dveřmi do sekretariátu visí skleněná deska se zajímavým a důležitým výrokem filozofa Jana Patočky. A o tom, že v opodál visící dřevořezbě s významnými rodáky je i odlitek původní městské pečeti, také neměl potuchy.

Nejparádnější částí Radniční noci byl výstup do věže. Vedl přes půdu radnice s památkově chráněnými krovy. Zatímco jinde se na půdách skrývá nejrůznější odložená veteš, ta radniční až na pár kopií sošek a sem tam nějakou pavučinu neukrývá nic podstatného. Je ale velká, je z ní nevídaný pohled na náměstí a když z ní člověk odchází, nechce se mu.

Výstup nahoru končil u zaskleného původního hodinového stroje, který kdysi řídil čas na věži. Dnes už tu zůstává jen jako nefunkční doklad minulosti a společnost mu dělá hasicí přístroj s inventárním číslem jedna. Kdyby věž nedej bože hořela, bylo by třeba se spoléhat na jedničku.

A kobka nakonec

Na úplný konec vedla cesta nočních hostů zase úplně dolů. Pod zem. Sestoupilo se do radniční šatlavy. Povědomí o ní zřejmě odešlo s posledním vězněm, a tak to bylo překvapení, že radnice v sobě skrývá i tuto cimru pro lumpy. Šatlava je totiž ve skutečnosti jen takovou hladomůrkou, snad jen o krapet větší místností, než v jaké třeba dožíval Gavrillo Princip v terezínské pevnosti.

Hosty v kobce naštěstí ve finále radniční noci nikdo nezavřel, a tak se mohli rozloučit a šťastně vyjít ven. Zase do noci.

Noční prohlídky českolipské radnice.