Budete-li hledat pramen, najdete ho v hustém lese a řeka samotná je podle mnohých jedním z nejromantičtějších toků v Čechách. Pyšnit se může ještě jedním superlativem – svojí klikatostí a zkrouceností. Meandry řeky jsou natolik spletité, že najdete místa, kde se protínají a uzlí.

Ploučnice musí ve své cestě překonat i pískovcový masiv u Novin pod Ralskem. Odtud dál pokračuje skrz Mimoň, kolem bývalého hradčanského letiště a putuje dál mezi Hradčanskými stěnami a Borečským polesím. Mezi Novinami a Stráží pod Ralskem protéká umělým dvoudílným tunelem ve zmíněném pískovcovém masivu.

Navštívíme místo na toku, které na jaře, kdy taje sníh, budí respekt. V této době se tudy s nezvykle silným hukotem valí velké množství vody do malého jezírka. Zvuk, který děsí i otrlé jedince, dal název tomuto místu. Dnes jej známe jako průrvu Ploučnice, ale lidé místo znají i jako Hromovou ránu, Čertovu díru nebo Pekelný jícen.

Cesta za mamuty

Tok v jednom místě protéká v patnáct metrů dlouhém vytesaném tunelu, který má šířku necelé čtyři metry. Pak na okamžik vytéká do krajiny a znovu se noří do dlouhé skalní chodby.

To je místo, které zná každý obyvatel republiky a mnoho zahraničních milovníků kinematografie. Využil ho legendární režisér Karel Zeman ve filmu Cesta do pravěku. Pokud si pamětníci vzpomenou na scénu, kdy parta chlapců na loďce vyplouvá z jeskyně na otevřenou řeku, do krajiny plné mamutů, je to přesně místo, o kterém dnes bude řeč.

Chodby byly ve skále zhotoveny uměle před několika staletími. Průrva je složena z desetimetrového kanálu a dvou tunelů o délce třináct a čtyřicet jeden metr a díky tomu protéká skrz skalní masiv.

Pokus o vybudování vodní nádrže pochází patrně z 16. století a měla sloužit jako pohon železného hamru v Novinách pod Ralskem. Vznikla vršením sypané zemní hráze. Řeka ovšem vede mimo samotnou hráz, kde byla uměle rozšířena roklina mezi skalami a pískovcovou skalní hradbou a vedena je do dvoudílného tunelu. Na konci padá voda asi metrovým stupněm do tůně pod skalní stěnou.

Za svitu loučí

Ve stěnách jsou patrné otvory, které sloužili k zapuštění dřevěných jezů a uzávěr. Uvnitř průrvy bylo zapuštěno celkem pět hrází, které sloužily k zadržování vody pro pohon hamru při ústí tunelu. V dobách jeho činnosti tvořila skalní stěna s přilehlou hrází rybníka přehradu. V okolí pod skalami je ještě dnes možné nalézt železnou strusku.

Okolí tvořené pískovcem, který velmi dobře propouští vodu, nikdy nemohlo nádrž naplnit a voda k hamru musela být přiváděna náhonem od Stráže pod Ralskem. Vše se v době vzniku dělalo ručně pomocí krumpáčů a lopat.

V 19. století vozil podle legendy místní mlynář za světla loučí návštěvníky k průrvě a někdy je vzal i na loďku. Důvod byl velmi prostý. Hosty tento technický zázrak a unikát neobvykle uchvacoval. Unikátní dílo našich předků bylo k 17. prosinci 1997 prohlášeno Ministerstvem kultury České republiky za technickou památku.

Příště díl závěrečný: Českolipsko – Nejtajemnější místa kolem nás

Tomáš Mařas