Více než dva roky zde malá skupinka lidí vracela do života odepsaný nábytek z půd a ulic. Vzbudila zájem, zákazníci oceňovali originalitu a kvalitu oživených exemplářů. Truhlářská dílna v novoborské Wolkerově ulici fungovala pod hlavičkou Charity Česká Lípa a jejího sociálního podniku Dáme věcem další šanci. Dostala jméno Provoz 13 podle někdejší brusírny skla, která zde za socialismu proslula exkluzivními výrobky ze skla. Genius loci jí ale nepomohl. Koncem letošního dubna se pily, frézy a brusky zastavily. Cedule se jménem zmizela ze zdi. Nastalo pochmurné ticho. Ani dnes části veřejnosti není jasné, proč vstup do bývalé dílny a nábytkové banky prorostl plevelem.

Vedení Charity Česká Lípa vysvětluje uzavření svého sociálního podniku ekonomickými a personálními potížemi. Provoz 13 byl její projekt, podporovaný z evropských peněz. „Svou činnost sociální podnik – truhlářská dílna Provoz 13 – ukončil po bezmála třech letech k 30. dubnu 2022 kvůli dlouhodobým finančním ztrátám započatým během nouzových stavů a nedostatku pracovní síly,“ sdělil mediální koordinátor charity Jiří Gottlieber. Jak tvrdil, jeho existenci nebylo možné prodloužit. „Základní problém celé truhlářské dílny byl, že se ani za tři roky nepodařilo najít do dílny kvalifikované zaměstnance, kteří by svou práci vykonávali zodpovědně a samostatně, navíc v pracovním tempu, které dílna vyžadovala,“ uvedl Gottlieber. „Naopak pomocný personál, pracovně znevýhodnění, byl skvělý, ale buď si již v průběhu fungování dílny našel lépe placené zaměstnání anebo je stále součástí Charity, avšak v dlouhodobé pracovní neschopnosti,“ dodal.

Dokud dílna fungovala, ráda se s ní pochlubila jak Charita Česká Lípa, tak třeba i novoborská radnice. „Je smutné, že se charitě projekt nepodařilo udržet. Skutečně nás to mrzí, jelikož jde o další službu, o kterou Nový Bor přišel. Chybí tady,“ komentoval současnou realitu starosta města Nový Bor Jaromír Dvořák.

S ukončením činnosti Provozu 13 se i po měsících těžko vyrovnává jeho bývalá návrhářka a vedoucí dílny Lenka Srbková, která vymýšlela novou podobu i využití pro již zdánlivě nepotřebné kusy nábytku z minulých desetiletí. Navrhovala a kompletně realizovala interiéry domů, bytů či kanceláří. „Na krásnou, smysluplnou práci a své kolegy v truhlářské dílně budu vždy moc ráda vzpomínat, ale k činnosti charity, bych se raději nevyjadřovala. Jsme všichni rádi, že už to máme za sebou,“ řekla Srbková s tím, že osobně kvůli trpké zkušenosti spojené s uzavřením jedinečné dílny ztratila o charitativní práci veškeré iluze.

"Podařilo se nám vytvořit opravdu dobrý tým. Kluci v dílně mě nikdy nezklamali. Byli pracovití a pod vedením našeho mistra truhláře se velmi zdokonalili. Vždycky jsem se na ně mohla spolehnout a také zákazníci si je velmi chválili,“ vzpomínala Srbková. „Já sama jsem do toho dala vše, veškerý volný čas, kus sebe a hlavně srdce. Výsledek byl o týmové spolupráci nás všech.“ Jako vystudovaná bytová designérka s praxí prý momentálně zvažuje několik nabídek. „Chtěla jsem v Lípě vybudovat bytové centrum, doba tomu však příliš nepřeje, ale zatím se té představy úplně nevzdávám,“ dodala Srbková.

Dílna cílila na obnovu starého nábytku, výrobou nového nábytku a na návrhy interiérů. Renovovali židle, stoly, knihovny, kuchyně, komody, gauče či dobová křesla. Některé exempláře byly ještě z časů první republiky, nejvíce ale z 50. až 70. let minulého století. Odložený nábytek dílna získávala z Českolipska, ale i z jiných koutů Čech. Zaměstnávala zdravotně nebo sociálně znevýhodněné lidi, kterým pomáhala se začleněním do běžného života. Dávala šanci nejen nábytku, ale také smysluplnou práci lidem, kteří by těžko hledali uplatnění na trhu práce. Vznikl zde kvalitní nábytek pro kanceláře, školy, například pro českolipské gymnázium nebo pro Středisko výchovné péče ve Frýdlantu. V dílně restaurovali kusy i pro chalupy nebo městské vilky.