Nic než jen prostý kříž ze dřeva dnes připomíná ve Slunečné na Českolipsku slavného herce Vlastimila Brodského. Slunečnou zbožňoval. Právě zde se před patnácti lety rozhodl k dobrovolnému odchodu ze světa.

„Zlatý, upřímný člověk, nad nikoho se nepovyšoval. Stále na něj myslíme, já každý den chodím kolem místa, kde byla jeho chalupa, od které mi svěřil i klíče, pomáhala jsem mu s nákupy, pokud potřeboval," svěřila se někdejší sousedka i pomocnice Marie Šourková. „O smrti sice rád často mluvil, a tak jsem toto téma už nebrala příliš vážně, spíše jako černý humor," vzpomínala.

Jak připustila, soused se nejspíš opravdu trápil stářím a zdravotními problémy. Stav se zhoršil po mozkové mrtvici, která Brodského ve Slunečné zastihla během Velikonoc. „Už to nebyl on a evidentně se necítil dobře, těsně před smrtí odvezl milovaného psa Huga na hlídání do Sloupu, v tu chvíli mě ale nenapadlo, co zamýšlí," mínila Šourková.

Tady byl doma

Filmový a divadelní herec Vlastimil Brodský dokonce v rozhovorech a článcích o Slunečné a chalupě mluvil více než o Praze. Do vsi mezi Českou Lípou a Novým Borem jezdil na chalupu dlouhá léta. Pravidelně, bez ohledu na počasí, kdykoliv a často. Právě tady také podlehl těžkému zranění, které si sám způsobil pistolí ještě před příjezdem záchranky.

Bylo mu jednaosmdesát let a přál si být pochován na zdejším malém hřbitově. Jeho milovanou chalupu dědicové velmi rychle prodali a nový majitel ji zbořil. Památkou na něj zde tedy zůstává jen ten dřevěný kříž. Na hrobě, kde odpočívají jeho ostatky, spolu s ostatky jeho rodičů.

„Chybí nám, často se zastavím u jeho hrobu a zapálím svíčku," řekla Marie Šourková.

Stálí i víkendoví obyvatelé Brodského nevnímali jako celebritu, hvězdu, ale jako chalupáře, dobrého souseda a člověka. S jeho náhlou smrtí se dlouho vyrovnávali.

„Pamatuji si ho jako laskavého pána, lidem se tu nevyhýbal. Jeho smrt jsme si vůbec nedokázali vysvětlit, chvíli jsme mysleli, že ho někdo zabil," řekla Alena Zajícová.

Pohřeb s ostrahou

Pohřeb národem uznávaného umělce se pak uskutečnil 26. dubna 2002 v České Lípě. I když rodina tehdy chtěla smuteční obřad pouze v rodinném kruhu, k českolipskému hřbitovu se s ním přišly rozloučit čtyři stovky lidí. A nechápaly, proč na ně dohlíží desítky policistů v uniformách i v civilu. Vstupu do hřbitovní síně navíc bránili lidem bez pozvánky najatí bodyguardi.

Petr Pokorný