Silná magnetická anomálie, kterou zaznamenal letecký průzkum na počátku šedesátých let minulého století, znamenala pro tehdejší pracovníky národního podniku Geologický průzkum pracovní cestu na sever Čech. Snímky odhalily nejsilnější působení pod hradem Děvín u Hamru na Jezeře.

Ve vrtu označeném HJ-1 se jim 22. listopadu 1963 podařilo zaznamenat uranové zrudnění. Přitom většina tehdejších odborníků v oblasti severočeské křídové pánve uran v těžitelném množství nepředpokládala.

„Geologickým průzkumem byla v oblasti postupně nalezena tři velká ložiska uranových rud Hamr pod Ralskem, Osečná-Kotel a Stráž pod Ralskem,“ uvádí se ve zvláštní publikaci, kterou k výročí před pěti lety vydal státní podnik Diamo. Dalšími objevy byla čtyři střední ložiska Holičky, Břevniště pod Ralskem, Mimoň a Hvězdov a menší ložisko Křižany.

„Následující vyhledávání, průzkum a těžba uranových ložisek v Podještědí významně ovlivnily zdejší krajinu i životy lidí po několik generací. Za tu dobu zažila tato oblast prudký rozvoj dobývání uranu, přeměnu původně venkovské a rekreační krajiny v industriální region, ale také útlum uranového průmyslu, postupnou likvidaci uranových dolů u Stráže pod Ralskem a Hamru na Jezeře i návrat hornictvím poznamenané krajiny lidem a přírodě,“ poznamenává ředitel státního podniku Diamo Tomáš Rychtařík.

ÚČELOVKA

Skupinám specialistů svezených ze Zábřehu na Moravě a Ostrova nad Ohří začaly po objevu vícerých nalezišť práce brzy přerůstat přes hlavu. Vše začalo být náročnější, než se předpokládalo a bylo potřeba vytvořit mnohem širší pracovní kolektiv.

Proto 1. března 1966 vznikla účelová organizace Uranové doly Hamr, která příchod nového průmyslu definitivně potvrdila. Mezi pracovníky, kteří měli na starosti hlavně výstavbu těžebního závodu a chemické úpravny, byla nová organizace familiérně přezdívaná „Účelovka“. Tím také začal dlouho neutuchající příliv pracovníků do regionu a s tím velké změny.

ROSTOUCÍ MĚSTA

S rostoucím počtem zaměstnanců vznikl v podniku počátkem sedmdesátých let provoz sociálních služeb, později Závod sociálních služeb.

Postupně zajišťoval provoz devíti kantýn, dvou jídelen ve Stráži pod Ralskem, výrobny balených svačin, deseti ubytoven ve Stráži pod Ralskem, v Liberci a České Lípě, hotelu Kahan v České Lípě, mateřských škol a kulturního domu ve Stráži pod Ralskem. Spravoval také pět sídlišť s několika tisíci bytů v Liberci, ve Stráži pod Ralskem, v Mimoni a České Lípě. A další plány byly ještě ambicioznější.

STOTISÍCOVÁ LÍPA

„Okolo roku 1973 se vznikem a rozmachem sídliště souborně nazývaného Špičák prudce zlomil demografický vývoj České Lípy. Město v průběhu několika málo let zdvojnásobilo počet obyvatel. Z necelých 20 000 se stalo střediskem se 40 000 lidmi,“ vypráví českolipský historik a kronikář Ladislav Smejkal.

Následně vznikla takzvaná problémová mapa České Lípy a okolí, která podle Smejkala naznačila, že v 80. letech vyrostou další sídliště v podobě satelitních měst a aglomerace bude mít až 110 000 obyvatel. „Prognózy se opíraly o možnosti obrovského rozmachu těžby a zpracování uranu a v návaznosti na to byla plánovaná další industrializace,“ podotýká historik.

Česká Lípa se stavbou sídliště Lada začala přibližovat Novému Boru a tento vývoj měl pokračovat i nadále. Dějinné události v zemi i Evropě a s tím související útlum těžby ale navedly uranový průmysl i rozvoj regionu jiným směrem.

ÚTLUM A REKULTIVACE

Začátkem devadesátých let se těžba rudy přestala rozšiřovat. K 1. dubnu 1996 vláda rozhodla o likvidaci chemické těžby na Českolipsku. Během let se podařilo v oblasti vytěžit 15 861,8 tun uranu, do podzemí bylo vtlačeno 4,1 milionů tun kyseliny sírové a 320 tisíc tun kyseliny dusičné.

Následné hodnocení rizik započalo rozsáhlé rekultivace za desítky, spíše stovky miliard korun. Podle plánů bude po roce 2042 oblast bývalých uranových dolů již plně začleněna do krajiny Podralska.