Ukázalo se zde spoustu statečných dětí v doprovodu jejich maminek, tatínků a dokonce i babiček a dědečků. Některé děti seděly u stolu, některé pro jistotu co nejdále od schodů. Co kdyby náhodou přišel čert?

A pak už přišla ta dlouho očekávaná chvíle. V místnosti utichl křik hrajících si dětí, který byl vystřídán zvuky z řetězů a povyky čerta.

Jako první se ukázal hodný Mikuláš s Andělem a hned za ním tři čerti, kteří nesli veliký koš plný dobrot. Poté hned Mikuláš vytáhl ze svého rukávu svitek a začal jmenovat. Každý, kdo věděl, že je hodný, se čerta nebál. Pověděl Andělovi básničku nebo zazpíval. Nicméně, ti co celý rok zlobili, se opravdu báli.

Nakonec každý sebral odvahu a zlobivé děti? Ty čertům slíbily, že už budou hodné, a tak čerti i tento rok odešli do pekla sami. Ale pozor, děti! Kdo ví, jak tomu bude příští rok?

Výři ze Stráže pod Ralskem