„Neoslavujeme vzbouřence, kteří se postavili proti velení, ale hrdiny, kteří měli hlad a vzepřeli se šikaně. I když si byli vědomi toho, že při neúspěchu zaplatí životem“ prohlásil již dříve novoborský starosta Jaromír Dvořák.

Právě hlad a pokořování byly spouštěcím motorem Rumburské vzpoury, kdy pětašedesát českých vojáků praporu 7. střeleckého pluku rakousko – uherské armády v Rumburku odmítlo v roce 1918 poslušnost německým důstojníkům. Důvodem byly mimo jiné špatné podmínky, nedostatek jídla i to, že jim velení nevyplácelo žold. Proto 21. května obsadili velitelství, pošty, nádraží a velkou část Rumburku.

Novoborské turistické informační centrum zahajovalo v pátek 19. května 2023 letní sezónu - nabídlo i starodávný kolotoč či turistické trasy z roku 1878.
VIDEO: Infocentrum v Novém Boru zahájilo sezónu. Bavily se hlavně děti

Přidalo se k nim zhruba 600 vojáků a také dobrovolníků. Chtěli se spojit s českými vojáky v České Lípě, dojít do Prahy a tam dosáhnout ukončení války. Jejich plány ale ukončil střet s vojskem pod Chotovickým kopcem u Nového Boru. Vůdce povstání Stanko Vodičku, Františka Nohu a Vojtěcha Kováře zastřelili 29. května 1918 v časných ranních hodinách, stejný den večer čekala kulka ještě na Jakuba Bernarda, Jiřího Kováříka, Jakuba Nejdla, Františka Poura, Jana Pelnáře, Antonína Šťastného a Jindřicha Švehlu. Pod novoborskou Sokolovnou, na místě posledních střetů s rebely, utrpěl smrtelná zranění Vojtěch Krumpos.

Památku Rumburských hrdinů připomínal od 20. let minulého století pomník na Lesním hřbitově v Novém Boru. Jako místo, kam se mezi světovými válkami sjížděly tisíce Čechů, ho v roce 1940 úmyslně zničili fašisté. Na jeho místě pak stála desetiletí stéla z hrubě opracovaného kamene s pamětní deskou. Do původní podoby jej nechalo město Nový Bor obnovit v roce 2015.