Chystáte se do Thajska, Malajsie, Egypta, Jižní Ameriky či dalších exotických destinací? Pak byste rozhodně neměli podcenit očkování. Na cestách vám totiž nehrozí jen pověstný komár rodu Anopheles, roznášející nebezpečnou malárii, ale i nemoci, nad nimiž bychom v souvislosti s cestováním kroutili hlavou. Například dětská obrna či záškrt. Ačkoliv je česká populace plošně očkována, zdaleka nemáme vyhráno. A stále jsou země, podle aktuální informace například Rusko a Tadžikistán, kde tyto nákazy hrozí.

„U nás jsou tyto nemoci už vymýceny, ve světě nikoliv. Jde ovšem o to, že očkování, které jsme povinně absolvovali v dětském věku nejsou především u těchto dvou typů onemocnění doživotní ochranou jako třeba u spalniček či zarděnek. A kolem třicátého roku věku už vůči nim nemusíme být imunní,“ potvrzuje odborník na cestovní medicínu MUDr. Jiří Lešovský.

Zákeřné nejsou jen nemoci, ale i celníci

Když už je řeč o „dětských nemocech“, je dobré vědět, že v USA na vás budou velmi striktně požadovat potvrzení o očkování právě proti zarděnkám. „Na to jsou přímo vysazení, pokud se tam chystáte na delší, například studijní či pracovní pobyt,“ varuje lékař.

Obecně byste do cestovatelského balíčku očkování měli každopádně zahrnout vakcínu proti hepatitidě typu A i B, obecně proti žloutence. „Kamkoliv na světě člověk jede, má smysl se proti těmto dvěma onemocněním očkovat. V případě infekční žloutenky typu A to stihnete klidně i na letišti,“ doporučuje MUDr. Lešovský. Zatímco o Evropě s ním můžete o prevenci ještě polemizovat, v otázce Středozemí, a to zvláště jeho neevropských břehů, je zcela nekompromisní. Žloutenku, neboli „nemoc špinavých rukou“, můžete chytit v Turecku, Egyptě stejně jako v Indii.

Očkování povinná a doporučená

V zásadě lze říci, že očkování závisí zcela na rozhodnutí cestovatele. „S přítelem se chystáme do Malajsie. Poté co jsem vstřebala informace o krokodýlech, stromových rybách a všudypřítomných pijavicích jsem si samozřejmě sehnala i dostupné informace o nemocech a očkování. Základním vodítkem byl internet, zbytek jsem prokonzultovala už s odborným lékařem. Nechala jsem se očkovat proti oběma typům žloutenky. Vzteklinu jsem vyloučila, pokud by mě něco pokousalo, dá se to vyřešit vakcínou na místě,“ podělila se o zkušenost Lenka Marešková z Liberce.

Tím pro ni vakcinace před třítýdenní cestou skončila. „Uvažovala jsem také o očkování proti japonské encefalitidě, hojně rozšířené právě v jihovýchodní Asii, ale vzhledem k tomu, že nejedu do zemědělské oblasti a v zemi nesetrvám déle než měsíc, což jsou předpoklady k možné nákaze, tak jsem tuto možnost , po konzultaci s panem doktorem, vyloučila,“ říká cestovatelka.

Očkování proti žluté zimnici není v této zemi, na rozdíl třeba od Jižní Ameriky a dalších destinací, povinné. „Cestovní očkování se dělí do dvou skupin: povinné a doporučené. Povinná je právě jen vakcína proti žluté zimnici,“ upozorňuje MUDr. Lešovský. Požadují ji ale také jen ve vybraných zemích. Rozhodně se týká tropického pásma Afriky a Latinské Ameriky.

Další skupina onemocnění, jejichž prevenci byste rozhodně neměli před cestováním do vzdálenějších zemí podcenit, je meningokoková meningitida, cholera a již zmíněná vzteklina.

Meningitida hrozí podle serveru www.vakciny.net kdekoliv na světě, zejména ovšem v takzvaném meningokokovém pásmu Afriky. Epidemii vztekliny hlásí epidemiologové aktuálně zase v Indonésii a na Bali. Pokud se chystáte do Jižní Ameriky, je dobré vědět o tamním zvýšeném výskytu horečky dengue.

„Zmíněné nemoci není dobré podcenit. Zato mediálně mnohem známější skupinu onemocnění Ebola, TBC či dokonce mor, není třeba pokládat za cestovatelský problém,“ tvrdí specialista MUDr. Lešovský.
Zato malárie, proti níž bohužel očkování neexistuje, velkým problémem je. A to celosvětovým. „Ročně na ni umírají po světě miliony lidí. Rozšířená je v Indii, Africe, zejména západní, v jihovýchodní Asii, Indočíně, Střední a Jižní Americe a některých oblastech Thajska.

Nakazit se ovšem můžete třeba i v Turecku a teoreticky, zejména s ohledem na klimatické výkyvy a záplavy hrozí i u nás. Obranou jsou nejen léky ze skupiny antimalarik, ale především několik důležitých zásad,“ důrazně upozorňuje lékař.

Podle něj bychom si měli zjistit specifika země. Například, v které denní či noční době podnikají komáří hejna, přenašeči infekce, své nájezdy a nepodceňovat oblečení včetně dlouhých rukávů. Opakovaně používat repelenty a vědět i třeba takovou zdánlivou banalitu, že prostředky do zásuvky nejsou účinné po celou noc a celý třípokojový apartmán.

„Oblečení a mechanickou či chemickou ochranu není rozhodně dobré podceňovat. Od zkušených cestovatelů vím například o existenci tak zvaných „protikomářích ponožek,“ říká členka přírodovědných výprav Klára Veselá, která je rozhodnutá dodržovat všechny známé zásady. Další obranou jsou antimalarika. Názory na ně se však různí.

„Můj přítel, který je zkušeným cestovatelem zejména v oblasti Jižní Ameriky, s nimi má zkušenosti a tvrdí, že způsobují nepříjemné vedlejší účinky včetně depresí. Raději se jich proto chci vyvarovat,“ dělí se o zkušenost Lenka Marešková.

Zodpovědnost za zdraví neseme sami

„V medicíně obecně platí zásada, zda farmatika nepůsobí kontraindikačně, zda jsou pro daného člověka indikovatelné. Jednoduše zvážit, zda rizika nejsou větší než očekávané přínosy medikace či vakcíny. Rozhodnutí je na každém jednotlivci. Měl by ovšem počítat s tím, že v případě, pokud se rozhodne odjet do rizikové oblasti bez očkování, navíc ignoruje zásady prevence, může si odněkud takový nechtěný suvenýr přivézt,“ varuje MUDr. Lešenský.

Podle informací infekční kliniky na Bulovce, která se na tropickou medicínu specializuje, by si lidé měli po návratu dávat pozor na některé varovné symptomy, jakými jsou například horečka či přetrvávající průjem. Po návratu z oblasti s výskytem malárie se rozhodně nechat při těchto příznacích vyšetřit. A hlavně nezapomínat, že malárie může v těle propuknout i po delší době, výjimkou nejsou až dva roky.
Při návštěvě lékaře je dobré na pobyt v ohrožených lokalitách upozornit. Je sice pravda, že možnostmi cestování se tropická medicína dostala už i do ordinací praktických lékařů, ne všichni však mají s tímto oborem běžně zkušenost, a proto není dobré informaci zanedbat.

Vakcíny cestu neprodraží o tisíce

Pokud se obáváte ceny očkování, můžete ve většině případů zůstat poměrně klidní. A to i při nízkonákladovém rozpočtu. Většina očkovacích látek se pohybuje řádově do tisíce korun. Očkování proti tyfu či japonské meningitidě pořídíte za 500 korun, přičemž vám stačí jedna dávka. Vzteklina je za stejnou částku, ovšem potřebujete dávky tři, nejdražší je vakcína proti žloutence, která stojí v kombinaci obou typů, A i B 1.600 korun za dávku, doporučuje se aplikovat dávky tři.