Zajištění provozu v českých nemocnicích je možné pouze za cenu systematického a trvalého porušování pracovněprávních předpisů. Upozorňuje na to Lékařský odborový klub svaz českých lékařů (LOK-SČL).

V českolipské nemocnici proběhlo v pondělí setkání předsedů odborů s lékařským personálem. Probírala se hlavně otázka proplácení přesčasů, jejich nadměrné množství a s tím spojené přetěžování těch, kdo zachraňují životy.

„Nejedná se jen o lékaře, ale i o ostatní zdravotnický personál. V létě se dokonce musel kvůli nedostatku lidí omezit provoz některých oddělení," říká Ondřej Vávra, předseda místní organizace LOK-SČL Česká Lípa s tím, že někteří kolegové mají tento rok už přes osm set hodin přesčasů. Rekordmanem je však jiný, který za uplynulých devět měsíců napracoval nad rámec pracovního poměru 1029 hodin. Ze zákona však mohou mít nařízeno maximálně 150 hodin ročně. Jak je to možné?

Dalších 266 přesčasových hodin ročně mohou zdravotníci odpracovat po vzájemné dohodě se zaměstnavatelem. Celkem se tedy dostáváme na 416 hodin navíc k zhruba dvěma tisícům hodinám v rámci pracovního poměru.

Kouzelná dohoda

Podle vyjádření členů zdravotnického personálu jsou pro mnohé přesčasy vítanou možností přivýdělku. Padly ale také stížnosti na systém, kdy zdravotníci podepisují dohodu o pracovní činnosti nad rámec svého zaměstnání. To znamená, že mají ještě jednu práci navíc, na kterou se výše zmíněné zákonné normy nevztahují.

„Sami se okrádáte," podotkl směrem ke zdravotníkům celorepublikový předseda LOK-SČL Martin Engel. Narážel na skutečnost, že hodinová mzda vyplácená „na dohodu" je sice lákavá, ale oproti běžnému přesčasu neovlivňuje například výši důchodu.

„Často k nám chodí kontroly z úřadů, které žádné pochybení neshledaly," říká ředitel českolipské Nemocnice s poliklinikou Jaroslav Kratochvíl.

Odboroví předáci radí zdravotníkům takové dohody nepodepisovat a vyžadovat klasické přesčasy, které jsou pro nemocnici výrazně nákladnější.

Tady ale narážejí na vrozenou empatii a kolegialitu těch, kdo si za povolání vybrali pomoc druhým. „Když to odmítnu podepsat, hodím celý problém na kolegy, kteří pak budou muset pracovat o to víc," podotkla jedna z lékařek, a v podobném duchu vyzněla i vyjádření dalších zdravotníků, včetně přítomných sester.

Platy

Velkou otázkou jsou i platy personálu. Ačkoliv se snaží nemocnice všemožně přilákat zdravotníky různými náborovými příspěvky a dalšími benefity, na trhu práce je jich zkrátka nedostatek.

„Takže to dopadá tak, že se nemocnice, ale například i domovy důchodců o personál přetahují," podotýká Engel. „V září k nám na JIP nastoupila sestra a po měsíci odešla, protože jí v domově důchodců nabídli o pět tisíc hrubého víc," dodává jedna ze sester.

Českolipská nemocnice je akciovou společností, nevztahují se na ni zákonem dané tabulkové platy lékařů. Kolektivní smlouva, která například v loňském roce garantovala desetiprocentní nárůst mezd, vyprší na konci prosince. „Naším cílem je dosáhnout znovu alespoň na desetiprocentní nárůst," říká Ondřej Vávra.

„Oni chtěli původně navýšit platy na úroveň fakultních nemocnic, jejichž příjmy se pohybují úplně někde jinde. My jsme vloni navýšili platy o deset procent, ale od pojišťoven jsme dostali šest. To se nedá dlouhodobě ufinancovat," říká Kratochvíl s tím, že pokud jim pojišťovny dají na další rok o deset procent navíc, nemá problém je dát personálu. „Zatím nevíme, jaká bude úhradová vyhláška," dodává.

Za hranice

Problém je to tedy komplexní. Jeho počátek je zjevně v nedostatku nových zdravotníků. „Každoročně absolvuje na tisícovka lékařů, ale pětina z nich jde okamžitě za hranice, protože s domácím systémem nechtějí mít nic společného," říká Martin Engel.