U svého domu v Ralsku – Kuřívodech vytvořil Bilický stálou expozici pyrotechnické asanace v někdejším obrovském vojenském prostoru, kde se likvidaci munice věnoval od ledna 1990. Na zahradě, kde se už před mnoha lety chodily děti a návštěvy dívat na nalezené miny, náboje, munici, má mimo mnoha jiných zajímavých předmětů a historických dokumentů i horní poklop tanku T-72, který exploze v Bohosudově roztrhala na kusy. Na památku 17 vojáků vysadil topoly a na zahradě vytvořil i symbolické pietní místo.

„Těch 17 kluků, co tam zahynuli, zachránilo Bohosudov. Protože když cítili, že v tanku hoří, tak ho vytáhli ven z garáže. Kdyby bouchl uvnitř, tak by to dopadlo jako ve Vrběticích, i když na rozdíl od nich tato hrozba byla přímo ve městě,“ vzpomíná major ve výslužbě.

Tamní 280. gardový motostřelecký pluk se chystal na odjezd z Československa, svou techniku včetně výzbroje měl plně naloženou a zaparkovanou ve velké hale. Tank tehdy začal hořet patrně kvůli neopatrnosti vojáků při sušení mokrého oblečení na topení stroje. Hořící tank vytáhli vyprošťovacím vozidlem z garáže na nádvoří, kde ho hasili vodou a pískem. V přehřátém tanku ale záhy explodovala jedna ze střel.

„Já jel zrovna kolem kostela, jel jsem hned za kouřem a vjel do kasáren. Cestou jsem potkal tankový motor, který přeletěl přes budovu. Všichni pobíhali, díra, kde stál tank, byla zalitá naftou a olejem což hořelo,“ popisuje Václav Bilický. Ač profesionál, nikdy prý do té doby neviděl takový výbuch, který by tank takhle rozmetal: „Při zásahu odletí jeho část, věž a podobně, ale tady byla jeho 12tunová věž 76 metrů daleko. Mocnost detonace tank i lidi okolo roztrhala,“ vysvětluje.

Vzal hasičům hadici

V kráteru hrozila výbuchem další munice. Z dělostřeleckých granátů totiž podle pyrotechnika explodovaly do té chvíle „jen“ tři. Jakmile přijeli hasiči, tak jim vzal jednu hadici a proudem vody se snažil vystříkat z místa rozlitou naftu a olej: „Vyplavil jsem ji ven a pak kráter zalil vodou. Nafta kolem pak dohořela, ale plameny šlehaly ještě na plechových střechách a hořící nafta stékala dírami dovnitř, kde měli uskladněné bedny s mnoha náboji. Zase jsem hasičům, kteří hasili střechy, vzal proud a šel hasit právě do garáží plné nábojů. V novinách pak uvedli, že jim hadici sebral nějaký „Rusák“, spletli si mě, protože jsem měl zelenou pracovní kombinézu,“ vypráví Bilický.

Do 6. dubna 1991 pak odjelo ve 24 transportech 1900 vojáků a důstojníků a také veškerá technika z tohoto útvaru. Ve městě se uvolnilo 300 bytů. Na místě velitelství v Bohosudově vzniklo později nové gymnázium. „Obcím byly předány cvičiště v Srbicích a střelnice v Habarticích a Přítkově, kde jsem ničil při jejím posledním využití munici z vybuchlého tanku,“ poznamenává pyrotechnik Bilický.

Srážka s autobusem

V rámci své profese se dostával do uzavřené armádní zóny už od roku 1976. Nejprve měl na starost likvidaci nevybuchlé munice, která sovětským jednotkám „padala“ za hranice vojenského prostoru. Díky zařazení u krajského odboru kriminalistické techniky a expertíz musel vyjíždět i k řadě dalších zásahů a jednání souvisejících s pobytem cizích pluků. Například k vyšetřování děsivě vyhlížející dopravní nehody sovětského tanku a plně obsazeného zájezdového autobusu z Dobrušky, který mířil do NDR na nákupy.   „Bylo to brzy ráno, regulovčík si asi zdříml. Tank náhle vyjel na silnici, velké štěstí bylo, že neměl zajištěnou věž, takže se nárazem otočila, jinak by cestujícím urazila hlavy. Byla tam těžká zranění, ale nikdo naštěstí nezemřel,“ říká bývalý policista a současný radní města Ralska.

Bylo to překvapení

První pyrotechnickou služebnu v Kuřívodech převzal až 1. ledna 1990 a očistě prostoru od výbušnin, střel a bomb se věnoval mnoho dalších let. Jak Václav Bilický dodává, celému historickému a nezbytnému procesu pyrotechnické asanace předcházel 22. února 1990 dopis všem velitelům sovětských posádek v bývalém Severočeském kraji. „S mnoha veliteli jsem se znal osobně, zpráva ale byla pro mnohé z nich překvapením. První etapa odsunu vojsk SSSR totiž začala o čtyři dny později,“ uzavírá.