Nový termín nezískal. Rovněž počítal s operací nohy, kterou potřeboval už počátkem roku. Měl ji pak naplánovanou na září, také v České Lípě, na ortopedickém oddělení. „Letos šanci už nevidím, bolest v noze je po určité námaze urputná, jako když šlápnete chodidlem na hřebík. A to mě opravdu omezuje,“ říká.

On sám odhaduje, že tento neutěšený stav potrvá do března či dubna. „Všechna ta vyšetření, co jsem musel před operací mít, přišla vniveč,“ lituje a pochybuje, že už se vůbec nových termínů a odborné péče dočká: „Neoperovaná noha je dál nepříjemná potíž, ale horší je to, že pro absenci vyšetření se třeba ani nedozvím, co mě žere uvnitř.“

Jaká by byla možnost vyšetření ledvin či operace nohy v jiném ústavu, teď ani nezjišťoval. „Nemocnice nepřijímají, odkládají péči, to je zbytečné se kdekoli ptát,“ připomíná.

Martin Novák takové zjednodušení a omezení péče nechápe. „Nemocnice vše podřizuje jen pacientům s covidem, ostatní jde evidentně stranou,“ zlobí se.

Konkrétní termín nástupu k hospitalizaci mu přišel na korespondenčním lístku. Jiné nemocnice se sice už uzavíraly návštěvám, ale českolipská dál fungovala v běžném režimu. „Mít termín o tři dny dříve, tak by mě ještě odoperovali. O zrušení operace mě už informovali telefonicky,“ přibližuje.

Ze začátku pandemie patřil k těm, kteří si říkali, že je koronavirus nezajímá. Nyní však připouští, že vir a dění kolem něj postupně zasáhly snad každého. „Říkal jsem si, že nás nesemele, budeme dál chodit do přírody, po horách, ale není to pravda. Semele,“ říká Novák a nepochybuje, že do všeobecného marasmu v zemi co nevidět vstoupí klasické chřipkové období, rýmy, angíny. „Každý to má nastavené jinak, někdo je pesimista, jiný optimista. Také co doktor, to názor,“ myslí si.

Martin Novák je smutný z toho, jak současná atmosféra doléhá na starší generaci, jak se třeba i jeho rodiče stresují z celodenního sledování zpráv a názorů o postupu onemocnění v zemi i ve světě. „Beru situaci tak, jak je – že jde o druh viru, který tady zůstane, a žádný ministr situaci s ním nevyřeší.

Musíme se s ním naučit žít, ale nechci chodit celý zbytek života v roušce a v devět večer se muset zavřít doma,“ míní Novák. „Přijde mi to strašlivě zmedializované,“ zdůrazňuje. Tvrdé a plošné zákazy podle něj nemohou přinést úspěch v tažení proti chorobě. „Je špatné, že u nás se vydaná nařízení hromadí, ale nedodržují je ani ti, kteří je sami vydali,“ podotýká Martin Novák.