Jemná práce mu dala nový život. Vzácný barokní oltář z kostela sv. Jiljí na Bezdězu, jehož záchrana byla vloni nominována na památkářskou cenu Patrimonium pro Futuro jako precizní ukázka záchrany kulturního dědictví, se už vrátil na své původní místo v bezdězském svatostánku.

V nejstarším dodnes fungujícím kostele na Českolipsku i v Libereckém kraji byl už také znovu vysvěcen. K záchraně oltáře, kterou nastartoval ještě zesnulý farář Jan Nepomuk Jiřiště (nečekaně zemřel v nedožitých 40 letech v prosinci 2013), významnou měrou přispěla restaurátorka Irena Gosmanová ze Ždírce na Českolipsku, která obnovila rozpadající se zlaté rámování oltáře.

Každá prasklinka

„Z pozlacovačského restaurátorského hlediska se jednalo o velmi zdlouhavý trpělivý proces. Oltář byl dosti zničený. Dlouhá léta na něj zatékalo a tvar některých jeho částí už drželo pohromadě v podstatě jen zlacení," popsala původní stav oltáře restaurátorka. Na obnově oltáře začala pracovat začátkem roku 2014.

Oživení barokního díla představovalo piplavou práci. „Každou prasklinku, díru či propadlinu bylo nutné zatmelit a dobudovat do původního reliéfu, pak vše vykřídovat až deseti vrstvami a následně dlouhé týdny brousit do perfektního hladkého povrchu," vyjmenovala Gosmanová. „Tato práce nejde zjednodušit ani nějak ošidit, každá chybička či nedbalosti se projeví v závěrečném vzhledu zlacení a stříbření."

Pak přišlo na řadu zlacení a stříbření a po něm leštění prostřednictvím achátů. „Vše probíhalo v pietním duchu, v maximální šetrnosti k původnímu stavu díla a ve snaze zachránit každý použitelný kousek původního zlacení či stříbření a jeho citlivého sjednocení s novým dozlacením," doplnila restaurátorka.

Oltář vznikl v průběhu dvou historických epoch. Střední část oltáře byla s největší pravděpodobností přenesena z kostela z pražského Karlova řádem augustiniánských kanovníků, jemuž správa bezdězské farnosti až do takzvaných josefínských reforem příslušela. Ještě v průběhu 18. století byl oltář doplněn o dvojici soch andělů světlonošů, pocházejících z dílny kosmonoských Jelínků a dále o dvojici postranních branek.

Nejzřetelnějšími částmi celé památky je velký oltářní obraz sv. Jiljí a pak socha Panny Marie Montserratské.

Jde o kopii původní sochy, která byla od roku 1666 umístěna v kapli na hradě Bezděz, kam za ní ročně přicházelo až 40 tisíc poutníků až do poloviny 20. století.