Osobních bankrotů v regionu rapidně přibývá

Jsou jich stovky. Pracují, starají se o rodinu a žijí běžným životem. Přesto se ocitli nad pomyslnou propastí a neví si rady. Lidé s dluhy. Počet těch, kteří se dostali do kolotoče dluhů, každoročně roste a přibývá i osobních bankrotů.

Podle insolvenčního rejstříku splácí v těchto dnech soudem povolené oddlužení více jak 660 obyvatel regionu. Téměř polovina z nich žije v České Lípě, což znamená, že přibližně každý sto třicátý občan města už zbankrotoval.

„Obrací se na nás stále více zadlužených lidí. Ne všichni se přitom dostali do problémů vlastní vinou," říká Monika Cyrus z českolipské pobočky Centra pro zdravotně postižené Libereckého kraje, které nabízí jako jednu ze svých služeb i finanční poradenství v oblasti rodinných financí a pomáhá najít řešení dluhových situací. „Chodí k nám pro pomoc i lidé, které zadlužili rodinní příslušníci, někomu ručili a ten nesplácel, nebo se dostali do problémů po rozvodu," vysvětlila Monika Cyrus.

Oddlužení = úleva

Aby soud povolil tzv. oddlužení neboli osobní bankrot, musí být dlužník schopen doložit příjmy v takové výši, aby do pěti let splatil minimálně třicet procent ze svých závazků. Výhodou oddlužení je, že dnem doručení žádosti na soud se zastavují další následky jako exekuce nebo likvidační úroky. „Někomu se může zdát, že přežít pět let z životního minima je strašné, ale kdo nezažil až mafiánské praktiky vymahačských firem, neuvěří jaká je oddlužení úleva," dodala Monika Cyrus.

V našem regionu s dlouhodobě vysokou nezaměstnaností je na tom, co se osobních bankrotů týče, nejhůře oblast Mimoňska.

V Mimoni v současnosti splácí v rámci oddlužení více jak devadesát lidí a podle tohoto ukazatele své dluhy nezvládá každý pětasedmdesátý občan města.

Z pohledu insolvenčního správce se bude situace na Českolipsku zřejmě ještě zhoršovat. „Zatím je tu výhodou několik větších zaměstnavatelů, kde tedy většinou pracují muži a insolvence se tak dá řešit. Horší je to s ženami, které chtějí oddlužit třeba s příjmem osm tisíc měsíčně," řekla insolvenční správkyně Jana Zejdová. Podle ní má většina dlužníků snahu a zájem splácet, ale musí být z čeho. „K několika ojedinělým problémům se splácením jsem se v praxi dostala. S klienty jsme řešili nesplácení kvůli náhlé ztrátě zaměstnání i případ člověka v dlouhodobé pracovní neschopnosti," podotkla Jana Zejdová.

Pokud se dlužník nevyhýbá zodpovědnosti, dá se většina situací řešit. Splátky na oddlužení se pak strhávají jak z nemocenských dávek, tak i podpory v nezaměstnanosti.

„Každý případ řeší individuálně soud, který insolvenci vydal," vysvětlila Jana Zejdová. Podle ní je nejjednodušším řešením, když se krátkodobě ke splácení přidá třeba rodinný příslušník. „Na základě dohody nebo darovací smlouvy se například rodič zaváže měsíčně přispívat na splátku, a pokud soud vidí dlužníkovu snahu splácet, tak s přistoupením další osoby souhlasí," dodala insolvenční správkyně.

Nebankovním společnostem poskytujícím půjčky téměř komukoli tento systém příliš nevyhovuje, protože v případě osobního bankrotu dostanou od insolventního správce jen procentuální podíl ze splátek, a proto většinou důrazně naléhají na neplatiče, ještě než k bankrotu dojde.