Pašijové hry v kulisách českolipského Vodního hradu si zahrál už mnohokrát a jako Kristus podává mistrovské výkony. Role mu evidentně přirostla k srdci. Aby byl co nejvěrohodnější, poslední týdny před Velkým pátkem si nechává zarůst tváře vousy, nestříhá si vlasy. Mezitím se věnuje svému povolání a pacientkám ve své gynekologické ordinaci.

„Jsem sice i rocker, ale vlasy si nechávám takhle dlouhé právě kvůli své roli v pašijích. Po Velikonocích ale už půjdu více na krátko. To samé se strništěm, v ordinaci raději pracuji oholený, ale před pašijemi se nechám více zarůst, přestože to moc příjemné není,“ komentuje svou aktuální vizáž Jakub Neumayer.

Jako Ježíš nevystupoval vždy, v prvních pašijových hrách na Lipém si zahrál menší role, například postavu Šimona z Kyrény, který nesl kříž Ježíše Krista při cestě na Golgotu, nebo roli Petra. „Už přesně nevím, kdy to bylo, ale pro Ježíše si mě vybral Pepa Fárek, ten ji sám hrál, byl i režisér. Koneckonců ztvárňovat tuhle postavu úplně každý ochotník nechce,“ říká s úsměvem Neumayer.

Podle něj nestačí znát scénář a zahrát jej, ale spoře oblečený herec musí vydržet i zimu, vláčení a násilí, byť jen naznačované. „Moc mě nešetří. Člověk je trošku potlučenej, ale úraz jsem si z představení zatím neodnesl, jen drobné odřeniny. Po zemi se mnou ale smýkají, to ano,“ popisuje s tím, že bič i chlad se dají po zhruba hodinu hry vydržet. „Navíc zafunguje adrenalin.“

Areál, scenérii dávného hradu s gotickými pozůstatky pokládá za ideální kulisy. Pozornost stovek diváků mu nevadí. „Soustředím se na sebe, ne na publikum. Nejsem profesionální herec, ale diváci k tomu patří. Snažím se opravdu dobře umět text, abych se už na něj nemusel dál soustředit, když hraji. Je fakt, že ho umím pomalu ze spaní, teď před vystoupením si ho pouze oživím,“ zmiňuje Neumayer a dodává, že každý rok se mu hraje kapku jinak, role nezevšedněla a zraje v něm. „Pokaždé přibude něco nového, třeba je lepší maskování nebo bohatší hudba. Přijde mi, že ta hra je s každým ročníkem více opravdové divadlo, už to není jen exhibice nějakého huráspolku,“ uzavírá Jakub Neumayer.

Hrají v každém počasí

Jeho slova potvrzuje i duchovní „otec“ projektu a hlavní organizátor Petr „Brambor“ Nárovec. „Pašijové hry se v Lípě hrály v 18. století, tehdy se jich ujali studenti zdejšího augustiniánského gymnázia. My jsme tradici oživili v roce 2004. Postupně se představení stalo kompaktnější, dokonalejší je výstroj, výbava, kulisy i výkony početného zástupu herců. Určitě jsme se oproti počátkům hodně posunuli vpřed a dnes nabízíme představení na velmi slušné amatérské úrovni,“ tvrdí Nárovec. „Jsme sice hodně ateistická společnost, ale příběh je hluboký, nadčasový, je základem naší kultury a má dnešním lidem co říci. Je o zradě, přátelství, lásce,“ dodává.

Po tříleté pauze, která skočila loni, je událost roku tradičně v režii Ochotnického spolku Lípa – OSLI. „V počátcích se na nás přišlo podívat zhruba 200 lidí, nejvíce jich později bylo téměř 1500, ale obvykle přijde kolem 600 diváků. Záleží dost na počasí o Velikonocích. Nicméně hrajeme za každého počasí,“ uvádí Nárovec.

Do vystoupení, které začíná v pátek 7. dubna v 15 hodin, ještě s čtyřmi až pěti desítkami dobrovolníků a herců zkouší, dokončují pódium a kulisy, ladí detaily na kostýmech. „Musíme dodělat pod hradbami Golgotu s kříži, hrob pro Krista. Kostýmy jsme si šili sami nebo odkupovali od jiných nadšenců, sehnali jsme i výstroj římských legionářů. Původně jsme začínali jen s našimi kostýmy pro středověké šermíře,“ dokresluje Petr Nárovec.

Podobně to je i s hudbou. „Vytvořil ji pro nás Marek Kučera a je báječná, letos je ještě bohatší než loni. Počátky jsme řešili hudbu jen reprodukovanou, filmovou.“

Vodní hrad bude otevřen od 13 hodin a hudebního doprovodu se od 15 hodin zhostí orchestr ZUŠ Česká Lípa pod vedením Pavla Hrice s hosty. Lidé se mohou těšit nejprve na hudební skupinu Řemdih. Zároveň budou moco ochutnat i dobové jídlo nebo pražené mandličky. Samotné Pašije se začnou odvíjet od třetí hodiny odpolední.