Jak se to stalo,že jste se pustila do česko-německého projektu, do hledání zapomenutých míst v okolí Polevska?
S kolegou ze Žitavy již několik let uskutečňujeme česko-německé setkávací projekty s různou tématikou. Vždy jednou na české straně a jednou v Německu. Minulý rok naše nápady dospěly k tomu, že by nebylo špatné účastníkům nabídnout větší kontakt s místem konání workshopu – oslovit místní pamětníky a oživit některá zapomenutá místa v okolí. Nápad sklidil velký úspěch nejen u účastníků, ale i místních obyvatel, kteří tak mají možnost dozvědět se více o svém okolí.

Přibližte detailněji, co je záměrem a obsahem projektu?
Cílem našich projektů jsou primárně několikadenní česko-německá setkání, při kterých se sousedi z obou stran hranice sejdou a něco společně vytvoří. V roce 2017 to byly čtyři krátké filmy, vycházející ze setkání s pamětníky a dobových fotografií, které představují čtyři zapomenutá místa okolo Polevska. Všechny filmy jsou ke zhlédnutí na webových stránkách Lužického horského spolku.

Bez nadsázky lze tvrdit, že v zdejší příhraniční oblasti má zapomenutá místa snad každá obec, samota, i městečko. Počítáte do budoucna s rozšířením projektu na další lokality?
V současné době ne, především kvůli našim časovým možnostem. Je pro nás oba nejjednodušší organizovat něco kolem bydliště. Nejsme také žádní historici, odborníci. K tématu jsme se dostali přes česko-německé setkávací workshopy. Ještě uvidíme, na jak dlouho nás toto téma zaujme.

Zapomenuté místo může být vnímáno jako cosi tajemného, přišli jste na nějakou záhadu?
Místy jsme se zabývali na základně osobních příběhů pamětníků. Prostory budov jsme tedy spíše oživili, než že bychom se dobrali k nějaké záhadě. V archivech muzeí by se ale jistě nějaká našla…

Na jaké příběhy při svém setkávání, pátrání, plánování projektu narážíte, přicházíte?
„Naši pamětníci“ vzpomínali na dvě zapomenuté hospody, na Jedličné a na Wachstein, na poustevnu a kapličku nad Polevskem. Nejživější jsou vyprávěné zážitky z bývalých lokálů, protože tam pamětnice přímo byly a vybavovaly se jim konkrétní zážitky z dětství. Někdy jde jen o to, kde stál automat na kuličky a kde byly houpačky, ale i přesto je toto povídání pamětníků velmi silné.

Daří se vám ještě potkávat se se skutečnými pamětníky z konkrétních míst?
Pouze dvě z našich čtyř míst mohl ještě někdo zažít a k těmto místům se nám podařilo dvě pamětnice skutečně najít, paní ve věku 90 a 104 let. O dalších dvou místech vyprávějí osmdesátníci, kteří mají vzpomínky již zejména zprostředkované.

Celý rozhovor naleznete  v aktuálním vydání Týdeníku Českolipsko, který vychází ve středu 9. ledna.