A to ve chvíli, kdy se zde sešli Ti, co se chtěli dozvědět fakta a připomenout si událost z 15. června 1945, kdy polovojenské milice vyhnaly z města pět tisíc německých civilistů včetně antifašistů.

„Znát pravdu je důležité, ale usmíření a podání si rukou je to nejdůležitější,“ soudil účastník tryzny Rudolf Živec z České Lípy. „Ve chvíli, kdy napochodovali komunisté, to ale o chuti k usmíření nesvědčilo, přinese ho asi až další generace,“ řekl. Je také přesvědčen, že kromě válkou ovlivněných emocí už tehdy Čechům, kteří se do vyhánění zapojili, šlo o majetky německých rodin.

„Překreslují dějiny“

Komunisté však s podobnými aktivitami nesouhlasí. „Tato „pietní“ akce zapadá do rozsáhlé kampaně, jejímž cílem je překreslit dějiny druhé světové války, z viníků udělat nevinné oběti a těm, kteří bojovali proti německému nacismu, nasadit psí hlavu. To jsme na shromáždění přišli protiakcí připomenout a zdůraznit, že těmto snahám změnit výsledky druhé světové války nebudeme nečinně přihlížet,“ sdělil Deníku krajský tajemník KSČM František Chot.

Část sympatizantů KSČM v klidu poslouchala přednášející historiky. „Oceňuji, že se během našeho shromáždění chovali slušně a nenarušovali jeho průběh. To od nich bylo férové, na druhou stranu transparenty, které nás označují za vlastizrádce, považuji za přehnané, ale je to jejich právo,“ řekl o zhruba o dvou desítkách odpůrců usmíření historik Tomáš Cidlina z Vlastivědného muzea a galerie v České Lípě, které vzpomínkové shromáždění zorganizovalo.

Ohradil se však proti obvinění z přepisování dějin. „Předmětem mého zkoumání je člověk. Musíme se oprostit od ideologie,“ uvedl Cidlina. „Kdybych chtěl provokovat, tak bych řekl, že jsme skutečně povinni přepsat či minimálně doplnit naše dějiny.“

Podle něj byl bezprostředně po válce výklad česko-německých vztahů v českých zemích ovlivněn vítěznými fanfárami a během 40 let vlády KSČ byl nadiktován jednostranný a ideologicky poplatný výklad historie, se kterým nebylo radno polemizovat. Teprve nyní lze skutečně studovat historii svobodně ze všech možných úhlů pohledu ve snaze se dobrat co nejobjektivnějšího obrazu historické reality.

„Nyní můžeme svobodně pracovat se zdroji, o kterým se našim předchůdcům v 80. letech nesnilo. Z toho plyne i to, že některé kapitoly dějin je skutečně třeba doplnit či nabídnout jiné pohledy na ně, než prezentovalo výuka dějepisu za socialismu. Právě zde, ve školních lavicích, získali naši oponenti argumenty, které nám stále předkládají,“ dodal historik.

Také podle předsedy Vlastivědného spolku Českolipska Michala Panáčka se lidé ze spolku snaží svojí činností objektivně popisovat historii města a okolí. „Dějinné souvislosti nám k tomu ve 20. století napáchaly mnoho příkoří a utrpení. Dělo se tak tomu i hlouběji v minulosti, ale tam k tomu máme větší časový odstup, takže nás to tak nejitří,“ mínil stavební historik Panáček.

„Bez vyrovnání s historií nemůžeme objektivně žít současnost a zodpovědně připravovat budoucnost,“ prohlásil. Vyvolání nesouhlasných reakcí, jako byla tato demonstrace členů KSČM, se neobává. „Témata, která byla tabu, je potřeba dále vysvětlovat. Hledat akt smíření a nazírání na věci z pohledu obyčejného člověka, který se snaží dobře žít, budovat hodnoty ve své domovině a je dalek nenávisti, která většinou pramení z hromadění moci v rukou bezmocných,“ řekl Michal Panáček.

Badatelé ve svých výzkumech novodobých dějin hodlají pokračovat. Z mnoha získaných pramenů, vzpomínek a archiválií plyne, že 15. června 1945 byli občané německé národnosti zbaveni svého majetku a vyhnáni z města. Aniž k tomu ještě měly zákonný důvod, polovojenské a notně nedisciplinované jednotky okradly a vyhnaly až pět tisíc místních obyvatel s bílými páskami.

Strastiplný průvod složený převážně z žen, dětí a starých lidí musel během jediného parného dne ujít pěšky cestu z České Lípy až do saského Waltersdorfu. Divoký odsun jich řada nepřežila. Už v České Lípě byli na shromaždišti u pivovaru vystaveni potupnému jednání, prohledávání a bití.