Volby do sněmovny začínají za

Nahrávám odpočet ...
VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Plesar: Výcvik výsadkářů byl mnohdy o život.

Česká Lípa - Jeden z příslušníků historicky prvního výsadkového útvaru Československé armády žije v České Lípě. Patřil mezi nejlepší z nich

21.2.2011
SDÍLEJ:

Neměl jít do civilu, prohlásil plukovník František Mansfeld o jednom z nejlepších prvních výsadkářů Miroslavu Plesarovi z České Lípy. Ten má na tvrdý výcvik jen ty nejlepší vzpomínky.Foto: Deník/Tomáš Mařas

Tvrdý výcvik, při němž se střílelo ostrou municí. Záložní padák? Neexistoval, skákalo se pěkně jen s jedním, který zbyl po vojácích ze 2. světové války. V duchu hesla „nemáš štěstí, máš smůlu“ si odsloužili vojenskou službu příslušníci historicky prvního výsadkového útvaru Československé armády v Zákupech.

Jedním z nich byl Miroslav Plesar z České Lípy, jenž v pondělí slaví významné životní jubileum – pětaosmdesátiny.

Výcvik ve stylu commandos

„Měli jsme výcvik ve stylu commandos, který byl o život, jelikož se střílelo ostrou municí. Vzpomínám, jak jeden z vojáků to schytal do levého stehna, protože nedával pozor a nohu dal výš, než měl. Ale po rychlém ošetření byl během pár hodin zpátky,“ vzpomíná Miroslav Plesar.

Vraťme se ale na začátek. První výsadkový útvar Československé armády se jmenoval pěší prapor 71 a vznikl ve vojenské posádce v Zákupech na podzim roku 1947. 3. března 1948 praporu prezident Edvard Beneš udělil jméno Československých parašutistů.

Josef Černota, zakladatel zákupské jednotky a propagátor boje ve stylu commandos, položil základ výcviku na tom, co se naučil za války v Anglii. Proslulá byla jeho hra na zaháněnou s ručními granáty, střelba ostrou municí bývala běžná a nechybělo ani vyskakování za jízdy z vlaku.

Jeden z prvních vojáků, který dva roky základní vojenské služby odsloužil právě od roku 1948 v této jednotce, byl Miroslav Plesar. Jeho příběh začíná v České Lípě, kam nastoupil k dvouletému výkonu povinné vojenské služby.

„Jednou ráno otevřel déle sloužící četař dveře do místnosti, kde jsme byli ubytováni, vzal zbytek černé kávy, co jsme měli v konvici a jen tak ji vylil na dřevěnou podlahu. Říkali jsme si, proč to udělal. On místo vysvětlení na nás začal bezdůvodně řvát a urážet nás,“ popisuje Miroslav Plesar a pokračuje: „Jeden z vojáků vystoupil a důsledně žádal o slovo, když ho dostal, ohradil se za všechny přítomné, že jsme nic neudělali a proč se tak chová, ale odpovědi se nedočkal. Proto nakonec prohlásil, že dotyčný další den už uniformu četaře nosit nebude.“ Vojákův otec byl generálem, který se přičinil o odchod šikanujícího četaře.

Cvičení s ostrou municí

Miroslav Plesar ale v České Lípě spokojený nebyl, a tak jen přivítal, když důstojník z posádky ze Stráže pod Ralskem, přišel s možností nastoupit k nově vznikající výsadkové jednotce. Plesar odjel do kasáren a začal hlavní výcvik.

„Měli jsme ho jako angličtí parašutisté za druhé světové války. Měli jsme třeba přelézt kladinu, a pokud bychom jen nepatrně vystrčili zadek, hrozilo nám jeho ustřelení,“ vzpomíná Plesar, jak jim šlo doslova o život, protože se zpočátku střílelo pouze ostrou municí.

Po absolvování tvrdého základního výcviku převeleli Plesara do Zákup k výsadkovému praporu. A ani tady je rozhodně nešetřili. „Ve vozech nás rozvezli po celém Libereckém kraji a měli jsme se dostat co nejrychleji zpět do kasáren v Zákupech, aniž bychom mohli jít po silnici,“ popisuje jedno z celé řady nočních cvičení Miroslav Plesar.

„U Jablonného v Podještědí jsem šel za tmy lesem a najednou mě něco píchlo do nohy. Podívám se proti měsíčnímu světlu a on to byl ostnatý drát. Nedalo mi to a tak jsem se podíval, proč tam byl natažený. Stačilo, aby tam nebyl, udělal jsem ještě jeden krok a už jsem tu nemusel být. Za drátem byl hluboký sráz do kamenolomu.“

Fotbalisté neskákali

Jak připomíná Plesar, pokud by výsadkáři chtěli v průběhu cvičení využít silnici, měli smůlu. Na ní čekala jiná skupina a jakmile by vystrčili na silnici jen nos, začali by střílet ostrou municí.

„Tehdy v Kuřívodech při cvičení proti sobě stály dvě roty. To už se ale střílelo slepými náboji. Najednou kamarád vedle mě říká, že to málem chytil, a skutečně měl prostřelený kabát na ruce. Okamžitě se cvičení zastavilo a začaly se prohlížet samopaly a hledal se ten, kdo střílel ostrou, ale nikdo se nenašel,“ přidává další ze vzpomínek Miroslav Plesar a pokračuje s tím, že druhý den následovaly seskoky.

„Při jednom seskoku jsem zjistil, že padáme do hřbitova, tak jsem plnou silou stáhl vrchlík až k břichu a pustil. Vrchlík se nadzvedl a já doplachtil na pole vedle. Kolega dopadl na hřbitov a doživotně si poškodil kyčel,“ doplňuje.

Život výsadkářů ale nebyl jen tvrdý výcvik. Velké úspěchy sklízeli i ve fotbale. Dokonce v době, kdy jednotka byla druhá nejlepší v Libereckém kraji, velitel zakázal před zápasem seskoky, aby se nezranili a mohli nastoupit na hřiště. Mezi veselé historky, které paraveterán Miroslav Plesar přidal k dobru, patří ta, jak se léčil na vojně mimo kasárna u svého děvčete.

Originální léčebná metoda

„V lesích kolem Máchova jezera jsme honili polské banderovce, kteří přecházeli přes naše území. Počasí bylo pod psa a já byl promočený úplně durch. Dostal jsem horečku a neměl daleko k zápalu plic. Tehdejší velitel mě poslal k mému děvčeti do České Lípy, abych se zdržel u ní pár dnů a vykurýroval se. Zabralo to,“ vzpomíná s úsměvem.

První vojenští parašutisté z legendárního 71. výsadkového praporu to neměli jednoduché, ale Miroslav Plesar na tu dobu vzpomíná jako na nejlepší léta svého života. Volba to byla svobodná. Nikdo tenkrát vojáky nepřiděloval ke vznikající výsadkové jednotce.

Rizika byla velká a smrt jim dýchala na záda, protože používali při seskoku jen jeden padák. Padáky, které měly tenkrát k dispozici, byli trofejní, tedy ty jež zůstaly z války, německé nebo anglické výroby. Pokud se padák včas neotevřel, měli jste to spočítané. Teprve časem se začalo skákat i se záložním padákem.

Miroslav Plesar ale rovněž patří k zakladatelům pravidelných setkání paraveteránů 71. výsadkového praporu, které začal organizovat už v roce 1993. Po loňském úmrtí jejich tehdejšího velitele, plukovníka Františka Mansfelda, převzal štafetu další z bývalých členů jednotky Josef Stahl společně s Krajským vojenským velitelstvím Liberec.

Sám plukovník František Mansfeld o Miroslavu Plesarovi jako o jednom z nejlepších výsadkářů prohlásil, že kdyby věděl, co v něm je, nikdy by ho do civilu nepustil. Sám oslavenec vzpomíná na dobu u parašutistů jako na nejkrásnější období života. Po skončení vojenské služby v roce 1950 zůstal v České Lípě a oženil se s děvčetem, které se o něj staralo, když po dopadení banderovců trpěl horečkami.

Jsou spolu dosud a velitel, který ho za děvčetem poslal, byl na svatbě za svědka.

Tomáš Mařas

21.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Děti pomáhají svým rodičům volit.
61

ON-LINE: Odvolili političtí lídři, hokejista i 103letá Českolipanka Anna Hejná

Archeologické muzeum sídlí v budově bývalé městské šatlavy v historickém centru České Lípy.

Historickou podobu Lípy promítnou ve 3D

Kam za sportem na Českolipsku

Českolipsko - Pozvánky na sportovní víkend u nás na okrese.

Kvůli úniku plynu muselo 60 lidí na ulici

Česká Lípa - Hasiči evakuovali panelový dům na sídlišti Sever v České Lípě. Byl zamořený oxidem uhelnatým. Po důkladném vyvětrání se lidé mohli vrátit domů.

Cizinec boural pod vlivem drog a v kradeném autě

Cvikov – Až osmileté vězení hrozí jednatřicetiletému muži z Polska, který pod vlivem drog a s ukradeným autem boural u Kunratic u Cvikova.

OBRAZEM: Rybáři vylovili Horecký rybník ve Stráži

Stráž pod Ralskem - Především kapry, ale i sumce vylovili rybáři během tradičního výlovu z Horeckého rybníka ve Stráži pod Ralskem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení