Pětadvacetiletý muž pracuje na interním oddělení jablonecké nemocnice. Nasadili ho ale i na covidové oddělení. „Práce je to na jednu stranu obdobná, na druhou velmi komplikovaná, ať už se jedná o příjem nakaženého pacienta či samotný proces oblékání, který je nesnadný a zdlouhavý,“ porovnal Vilda.

Ačkoliv nepatří do rizikové skupiny, rozhodl se podstoupit očkování proti koronaviru hned, jak to bylo možné. „Nedělám to jen pro ochranu sebe, ale hlavně svého okolí, neboť právě řádné proočkování co největšího množství lidí je cesta k životu, jaký jsme znali,“ vysvětlil.

Samotný průběh očkování je obdobný jako u ostatních s tím rozdílem, že před samotným aktem musel odevzdat vyplněný dotazník. „Následovala kontrola údajů, vpich a přiřazení data druhé dávky,“ upřesnil Vilda s tím, že na sobě nepozoroval žádné vedlejší účinky.

Michael Georgiev (vpravo).
Termín chřipečka považuji za rouhání, říká mluvčí záchranářů Libereckého kraje

Ti, kteří nemoc zlehčují či o ní pochybují, by podle něj změnili názor po jednom dni na covidovém oddělení. „Chápu, že většina z nich žije v sociální bublině mladých, zdravých lidí a mají pocit, že vše je vlastně jen jedna velká lež a nástroj k manipulaci s veřejností,“ podotkl Vilda a pokračoval: „Já naopak vidím nekončící práci všech v nemocnici a jejich péči o nemocné. Počet služeb narostl, práce v ochranných oděvech je mnohem náročnější a stav pacientů se může v podstatě v okamžiku zhoršit.“

Zažil řadu smutných příběhů i z jeho blízkého okolí, proto měl respekt k epidemii od začátku. „Výjimkou není i mladý člověk, který má těžký průběh onemocnění. Nemoc si nevybírá až tak, jak by se mohlo zdát,“ zdůraznil zdravotník.

Krematorium Liberec. Pavel Hudec.
S nebožtíky pracuji spoustu let, chovám k nim respekt, říká liberecký „Havran“

O práci se snaží ve volném čase nepřemýšlet a trávit ho aktivně. Doma se věnuje úklidu a posilování a vyráží pročistit mysl do přírody. „Pro dobro duševního zdraví také nečtu zaručeně ověřené zprávy. Spíše než jejich nesmyslné obsahy mě zamrzí, kolik lidí jim věří,“ povzdychl si mladý muž s tím, že je třeba brát veškeré informace s nadhledem.

Jak sám přiznal, na začátku vypuknutí epidemie koronaviru pociťoval obavy. „Vždy je tu prostě riziko nákazy. Lepší je osobně ho podstoupit a pomoci druhým, než zůstat u obav a nečině přihlížet,“ uzavřel Josef Vilda.