Po ostrých bojích Mařenice skládají zbraně

Klid a mír. Slova, pro která ještě před pár dny v nenávistí zmítaných Mařenicích na Českolipsku neexistoval žádný význam, se opět vrací do slovníku místních lidí. Rivalové si stihli podat ruce ještě na předvolebním mítinku a zdá se, že válečná sekera zapluje do země spolu s komunálními volbami. V malé horské vísce, kde osobní i politické spory vygradovaly před volbami dokonce ve fyzický útok a kde se nadávky staly běžnou realitou, jde téměř o revoluční změnu.

Unikátní je i způsob, jak toho Mařenice docílily. Zdejší hysterii totiž ukončil dotazník s humornými otázkami, které ovšem přímo míří k podstatě místních problémů. Autorkou je uznávaná publicistka a socioložka Šárka Dittrichová. Žena, která v Mařenicích vyrůstala, je před čtyřiadvaceti lety přivedla k prvním demokratickým volbám a stále tam má hluboké kořeny.

Předpokládám, že i když v Mařenicích už nežijete, stále sledujete místní dění. Je to tak?

Sleduji dění v obci prakticky nepřetržitě. O vyhrocené situaci jsem se ale popravdě dozvěděla poprvé dozvěděla z vašeho Deníku. Tam už jsem věděla, že jde do tuhého.

Jak situaci vnímáte ze svého pohledu odborníka?

Násilí zpravidla nevzniká ze dne na den. Má své kořeny hluboko v každém z nás a pokud pro něj nastane příznivá situace, ozvuky historických událostí nás strhávají do konfliktů, které se zvenčí mnohdy jeví jako bouře ve sklenici vody, ale bez včasného zásahu mohou přerůst v lynč. V našem případě jsem sledovala, že se v Mařenicích už dlouhodobě provolávají silácká hesla, která byla nejen že porušením volebního zákona, ale napadáním za jinou politickou příslušnost, jiné místo narození a jako taková byla projevem xenofobního a fašizujícího jednání. Tyto společně sdílené nesprávné a neřešené předpoklady postupně přerostly v přesvědčení „já jsem více než ty". V událostech předvolební rvačky U Tří lip jsme viděli důsledky. Násilí se rozrostlo do míry, kdy tekla krev vlastně kvůli blbosti.

close zoom_in Umíte zhodnotit průběh vášnivých diskusí, které následovaly po zveřejnění článku? Zaznamenali jsme až neskutečné množství příspěvků. Mírných i poměrně agresivních. O čem to svědčí?

Ve chvíli, kdy Deník tyto události zveřejnil, se Mařenice doslova „lekly samy sebe". Tohle nikdo nechtěl. A začal se hledat viník, skrze jehož likvidaci by opět každodenní život vplul tam, kde byl před konflikty. Vzývaly se zlaté dobré časy a pohoda, které tam ve skutečnosti nikdy nebyly, protože jinak by tyto vášně vůbec nevzplanuly. A právě diskuze ve vašem Deníku ukázala, že lidé v Mařenicích už nechtějí jít dál touto cestou a po důkladném propraní špinavého prádla si lidé právě ve vaší diskuzi podali ruku ke smíru, což chápu jako krásný a šťastný konec jedné reportáže.

Přiznejme si, že otázky, respektive odpovědi v dotazníku znějí dost vtipně. Co se skrývá za tím humorem a čím pomáhá lidem zahodit nešvary mezi sebou?

Můj dotazník v sobě nese zaklíčované odpovědi, respektive jeho otázky jsou ve své podstatě již odpovědí na podstatu problému. Jedná se v první řadě o sumarizaci témat, které blokují běžný chod obce v rámci normálního sousedského soužití. To se zpolitizovalo do té míry, že má projevy otevřené nenávisti. Na ulici na sebe lidé hrozí pěstí, uplivují před sebou, lidé se bojí vyjít chalupy nakoupit, či jim někdo z opačné strany slídí na soukromém pozemku a fotografuje objekty, urážejí se na veřejných sítích. Jak ale víte, je to jen jedna z cest jak se dostat zpět do klidných vod. Té práce mají Mařenice před sebou opravdu hodně. Ale je zde velká touha po usmíření a nakonec se Mařenice mohou stát příkladem pro ostatní.

Podobný dotazník jste slavila úspěch už před pětadvaceti lety, kdy jste založila místní Občanské forum. Jak se liší od minulého ten současný?

Dotazník je takovým zrcadlem, které nastavuji naší malosti. Tento motiv je stejný. Jsou lidé, kteří toto zrcadlo nevidí rádi, protože nevidí rádi právě vlastní tvář a hloupost, a jsou lidé, kteří jej vítají jako humorné prolomení bariér, jako propíchnutí bubliny, v které není nic jiného, než prázdný vzduch. Je to upřímně podaná ruka ke smíru a překonání problému. Dřívější dotazníky mám vyplněné ještě doma v chalupě, lidé to vzali tak, že se jich konečně někdo na něco ptá a byli nadšeni. Z druhé strany samozřejmě existovali „důležití", kteří mají s humorem problém i nyní, ale ti jsou právě díky samotnému konceptu dotazníku směšní.