VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Po stopách historie starých libereckých čtvrtí

Liberec /SEVEROČEŠTÍ AUTOŘI/ - Zajímá vás, jak vypadaly Lidové sady zhruba před sto lety? Nejen o tom vydávají svědectví publikace České besedy.

4.1.2011
SDÍLEJ:

Kulturní a společenské centrum Lidové sady LiberecFoto: Deník/Petr Šimr

Lidové sady, kdysi továrna na zdraví

Málokdo si to v dnešním Liberci uvědomí, ale na počátku promenády na Masarykově ulici je stále cítit onen obrovský předěl mezi klasickou „utaženou“ městskou uliční zástavbou a rozvolněnou vilovou čtvrtí, plnou upravené zeleně, která pak plynule přechází do opravdových lesů.

Kdo tudy chodí často, může vypozorovat onen zvláštní pocit uvolnění, který na výletníka přijde u staré Ehrlichovy vily naproti průmyslové škole, kde zmizí ulice a začíná promenáda, na níž Liberečané téměř půldruhého století hledají klid, odpočinek a ozdravení z procházení.

Jako lázeňská kolonáda

Masarykova ulice končí nedaleko od hotelu U Jezírka, na křižovatce střihu téměř lázeňského: stromořadí, korzující výletníci na každém kroku, na jezírku vodotrysk a pelikáni, na několika místech prodejci zmrzliny a suvenýrů a před hrázděným domkem vzešlým ze secesní elegance pak na chodníku dokonce – palmy! V letních dnech zde, mezi krásnými vilami a ušlechtilou zelení, můžeme snadno nabýt dojmu, že jsme se ocitli v koutě některého ze západočeských lázeňských měst.

Zpátky do minulosti

Ale vraťme se o mnoho let zpátky. Stará cesta vedoucí z Liberce do těchto míst končila jen nedaleko pod lesem hraběte Clam-Gallase u chalup osady Siebenhäuser (Sedmidomky). Původně tato vzdálená lokalita patřila k městu Liberci a nacházely se zde chudé louky a mizerná políčka. Celému tomuto podhorskému pozemkovému majetku se podle majitele – ševce Davida Knesche, říkávalo Kneschegrund neboli Knescheho hospodářství. Někdy okolo roku 1700 jej prodal přímo správě panství. Šlo však asi o pozemky s mizernými výnosy, neboť na konci 18. století panství prodalo část původního Knescheho hospodářství jakémusi vesničanovi Puschovi z Ruprechtic. Ten si uprostřed houštin postavil na malém ostrohu nad přítokem dnešního Jizerského potoka první dřevěnou chalupu. V jejím okolí vymýtil další porosty, a tak majitele prvního domku pod lesem brzy následovali další osadníci. Přišli, stejně jako Pusch, z Ruprechtic.

Město Liberec mělo být sice panstvím předně vyzváno k převzetí správy, ale městská rada se prý tehdy – bůhví proč – proti tomuto návrhu postavila a osada dřevařů tak nadlouho zůstala pod správou Ruprechtic. A tento stav trval až do roku 1850, kdy byla převedena do sousedního Harcova.

Co to byly Sedmidomky

V té době se již běžně označovala jako Siebenhäuser neboli Sedmidomky, někdy též v českých textech uváděná jako Sedmidomí, přičemž toto pojmenování vzniklo jednoduše podle počtu původních chalup na okraji lesa. Nejvýše položeným domem v Sedmidomcích – a také jedinou dochovanou stavbou tamní historické zástavby – je stará Clam-Gallasova lesovna. V dávných dobách žil sice správce ruprechtického revíru – revírník Bernard Hub – přímo dole v Ruprechticích, ale později odkoupilo panství starou Puschovu chalupu v Sedmidomcích a přeměnilo ji na řádnou lesovnu, do níž se revírník Hub přestěhoval. Dům, dnes nesoucí liberecké č.p. 1275, si uchoval stále formu tradiční podlouhlé jizerskohorské chalupy. Objekt je dnes možno vidět v podobě, jež vznikla roku 1938 drobnou přestavbou, organizovanou však již státními lesy.

Beethoven Strasse a majitel čokoládovny

Všechny ostatní objekty v Sedmidomcích, v dnešní Riegerově ulice (do poloviny 20. století Beethoven Strasse) byly postupně přestavěny.

Hned pod bývalou lesovnou se tak nachází luxusní vila č.p. 1276 postavená architektem Adolfem Bürgerem pro majitele čokoládovny Körber Franze Körbera a jeho ženu Josefinu. Výroba byla nejprve provozována v dílně přímo ve vile, později ale nabyla produkce sladkostí takových rozměrů, že byla za první republiky přestěhována do zrušené textilní továrny v Chotyni, kde „Kerbrovka“ fungovala ještě řadu let po válce. Pod vilou je ještě několik dalších výstavných objektů, z nichž dva – č.p. 1278 a 1279 – sloužily lázeňství a rehabilitaci.

V dalším domě sídlila restaurace a dokonce i varieté U parku císaře Josefa. Podle dobových zpráv prý první a největší svého druhu v Liberci. Provozovatel podniku Carl Meininger sem zval výletníky nejen na pivo do stinné zahrady pro neuvěřitelných 1300 osob, ale též na každodenní představení, která se hrála v sobotu, v neděli a ve středu 2 x denně. Dřevěný objekt varieté byl nakonec zbořen a nahrazen r. 1939 moderní budovou.

Ještě níže se nachází jeden z nejstarších domů v celé lokalitě Sedmidomků – objekt č.p. 1282, postavený stavitelem Mikschem již roku 1879 a dodnes uchovaný téměř v původní podobě. Po staviteli Mikschovi se v domě vystřídalo několik dalších majitelů až nakonec jej získal hostinský Emil Seibt, který zde provozoval pohostinství a ubytování. V roce 1942 si hostinské pokoje pronajalo město Liberec pro ubytování herců zdejšího divadla. V té době přišly i velké problémy – sousedé ze strohého činžovního domu pro úředníky Dresdener bank si s německou důkladností stěžovali na fekálie tekoucí ze Seibtovy hospody. ..

Liberečané již od poloviny 19. století stále častěji chodívali do Sedmidomků na procházky. Výletnická sláva Sedmidomků ovšem začala již 10. srpna 1872, kdy byl spolkem Naturfreunde slavnostně dokončen a městu předány promenádní cesty vedoucí od současného hotelu U Jezírka podél obou břehů Baierova potoka směrem k dnešnímu Lesnímu koupališti.

Zrod městské zeleně

Pod vedením lesníka Adolfa Waltera zde vlastně vznikl první městský park, spíše ještě lesopark. Ten byl později sice v přední části zaplavený vodami nově zřízeného Jezírka, ale přesto je, s jistou nadsázkou, datum 10. srpen 1872 možno považovat za slavný den, kdy se ve městě Liberci zrodila veřejná zeleň.

Městský lesík, symbol luxusu

Přímo u regulovaného toku Baierova potoka byl rok poté vybudován restaurant Městský lesík postavený v tehdy velice moderním stylu, s kulečníkem, tenisovými kurty, lesním divadlem a hlavně obrovskou zahradou pro neuvěřitelných 3 000 hostů. Dále za hospodou byla na samém počátku 20. století vybudována nová, podél potoka vedoucí stezka, která vedla až do luk zaříznutých do lesa. Podél louky spolek Naturfreunde roku 1903 vysázel 14 javorů, 3 jasany a jeden dub, z nichž některé rostou dodnes na dohled od Lesního koupaliště.

Objekt Městského lesíku nepřežil válku, pro celkovou zchátralost byl v roce 1947 zbořen. Jen poněkud výše odsud byla na místě dnešní budovy Lidových sadů 24. 5. 1874 restauratérem Emilem Sieberem, otevřena půvabná zahradní restaurace s honosným názvem Belvedére. Stovky Liberečanů sem chodívaly nejen popíjet pivo, ale i tančit – na okraji lesa vyhrávala muzika kapelníka Šindeláře. Pan Sieber navzdory vší chvále podniku, provoz Belvedére dlouho neudržel a podnik 8. února 1877 převzalo město a pronajalo jej novému hostinskému Stefanu Jírů.

Díky rozrůstajícím se parkům a lesoparkům, ale hlavně díky útulným podnikům, prudce vzrůstala obliba Sedmidomků jako rekreační zóny. Občas proběhla i akce, ze které měšťané, kteří si Lidové sady vybudovali, příliš nadšení nebyli – tak kupříkladu 1. května 1890 se na louce u Belvedere sešlo 16 tisíc lidí na prvomájovou oslavu. Tuto událost dodnes připomíná památník vedle budovy Lidových sadů.

První soukromá gynekologie

Celá oblast dnešních Lidových sadů vždy vzbuzovala pocit zdraví, uvolnění a očisty těla v hezkém prostředí na úpatí hor. První léčebné sanatorium – Gynekologicko-chirurgický soukromý léčebný ústav – tu roku 1899 otevřel liberecký gynekolog a chirurg MUDr. Max Brey v domě, který pro něj rok před tím dokončila firma Gustav Sachers Sőhne. Původní zařízení mělo 24 lůžek, moderní operační sál a další zázemí, postupně se dále rozrůstalo a kromě léčebných zákroků včetně operací zde byly poskytovány i ozdravné pobyty pod lékařským dohledem.

Dochoval se údaj, podle něhož v roce 1900 přijalo sanatorium 176 nemocných, kteří zde strávili celkem 2197 dní, přičemž bylo provedeno 136 operací. Roku 1932 byly tyto příměstské lázně na okraji Liberce začleněny spolu se sousední vilou do Libereckého léčebného ústavu. Breyova vila sloužila k léčebným účelům prakticky až do konce 20. století.

Další zotavovna Všeobecné nemocenské pojišťovny zvaná Městská ozdravovna byla vybudována Gustavem Habelem přímo naproti budově Lidových sadů podle architekta A. Hübnera a slavnostně otevřena v roce 1904. Ve třicátých letech byla Ozdravovna přičleněna k Libereckému léčebnému ústavu, po válce byla využita jako základní škola, vzdělávacím účelům pak sloužila donedávna.

Legenda jménem Březová alej

Celá rozsáhlá zástavba okolo dnešní ulice Alšovy, kde začínala velmi stará a dodnes dochovaná březová alej, vysázená roku 1878 dala jméno blízkému hostinci Březová alej. Vznikala právě v souvislosti s rozmachem léčebných ústavů v této části dnešního Liberce. Ani baroni Liebigové, kteří byli v Liberci téměř u všeho, zde nemohli zůstat pozadu – k 50. narozeninám Theodora von Liebig zde byla roku 1922 vybudována kolonie 5 lesních vilek ve stylu inspirovaném německými lidovými stavbami nazvaných Liebigsche Kleinkinderland čili Liebigova země pro děťátka. Tu pak Liebigové věnovali Německé zemské komisi pro ochranu dětí a péče o mládež.

Po válce byly všechny objekty využity pro veřejné účely – jako mateřská školka, objekt lesní správy atd. Kolonie na okraji lesa byla v 60. letech poněkud zastíněna novou výstavbou, která patřila k tom nejlepšímu, co v té době v Liberci vzniklo. Při Alšově ulici byl podle projektu slavného tvůrce hotelu Ještěd, architekta Karla Hubáčka, postaven experimentální rodinný domek č.p. 454 pro vlastní bydlení autora. Nad ním ve stejné době vznikla poměrně masivní, přesto však velice citlivě a moderně pojatá, výstavba tvořená sídlištěm terasových domů se zahradami a vedle pak jedna z libereckých dominant – dům s 283 byty, nazývaný podle blízké Wolkerovy ulice „Wolkerák“. Postavilo jej bytové družstvo Nisa podle projektu Jaromíra Vacka z libereckého Stavoprojektu v letech 1967-1969.

Přečtěte si…

Chceme–li dnes návštěvníkům města ukázat to nejkrásnější z Liberce, pravidelně zamíříme na výstavní Masarykovu třídu s majestátní budovou Severočeského muzea, někdejších lázní či obchodní komory. Před sto lety to bývala výstavní městská vilová čtvrť. A před sto padesáti? Pole a louky. Zástavba končila zhruba na křižovatce Masarykovy ulice s Šamánkovou. I o tom vypráví zajímavá publikace, kterou vydalo sdružení Česká beseda.

Není to ale první její počin. Už před tím se vydala po stopách dnešních libereckých čtvrtí. Kateřinek a Františkova. Dříve samostatných obcí. Vždyť první z nich – Kateřinky si připomněly před třemi lety 400. výročí svého založení. A 350 let od svého vzniku oslavil v roce 2007 Františkov.

Publikace s názvem Procházka do Lidových Sadů, kterou Česká beseda vydala jako svou třetí publikaci se společně s autory Markem Řeháčkem a Janem Pikousem ml. ohlíží v šestnácti kapitolách za historií této výstavní částí Liberce. Připomene i vznik nejstarší zoo u nás, historii výstaviště, takzvané Sedmidomky i čtvrť letohrádků. Jednu z kapitol přibližuje i následující ukázka. Nejde však jen o holý výčet informací, ale zajímavé čtení, doplněné řadou dobových fotografií i historických pohlednic. Posuďte sami.

4.1.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Florbal - ilustrační foto.

Florbalisté České Lípy utrpěli debakl od Chodova

Futsal - ilustrační snímek

Českolipští Démoni jedou z Brna s porážkou 4:8

Tipy pro vás: Kam vyrazit v pátek a o víkendu

Českolipsko - Plesová sezona je v plném proudu. Tančit se bude v České Lípě, Mimoni i v Doksech.

Masky ze Zákup jsou unikát

Zákupy - Papírové masopustní masky vyráběné v Zákupech se dostaly mezi 22 českých nemateriálních kulturních památek.    

AUTOMIX.CZ

Exoti na prodej: O těchto autech jste určitě nikdy neslyšeli. Ale můžete je mít

Přijde vám, že je aktuální vozový park na našich silnicích poněkud uniformní a nudný? Nezoufejte. Stačí si otevřít nějakou velkou celoevropskou inzerci, zadat jako značku „jiné“ a už se na vás hrne přehršel bizarních a zajímavých aut, která na silnici jen tak nepotkáte. My jsme vybrali šest z našeho pohledu nejzvláštnějších.

Rychlý porod. Holčičku doma odrodil tatínek

Českolipsko - Někdo chce doma rodit dobrovolně, někomu nic jiného nezbývá. Své o tom ví čerství rodiče malé Mony z Mimoně.

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT
>