Celý život pracoval po stavbách, časem si založil vlastní firmu. Dnes bydlí v zahradním domku, který mu jako jediný zbyl, a s minimálním příjmem. Za pádem sedmapadesátiletého Ivana nebyly dluhy. Jen vědomí toho, že po lešení nemůže lézt věčně.

„Ukončil jsem živnost a nastoupil do Fehreru. Krátce na to propouštěli a já jako nový byl mezi nimi. Podařilo se mi sehnat práci v Packardu, ale ten před třemi roky skončil úplně a já s ním," popisuje Ivan. Od té doby byl na úřadu práce. Loni se uchytil v sociálním podniku Elekce, který funguje pod záštitou Farní charity Česká Lípa. Práci tu najdou lidé, kteří se ocitli v nepříznivé životní a sociální situaci nebo ti, které na trhu práce limituje malé vzdělání.

„Cílovou skupinou, kterou zaměstnáváme, jsou dlouhodobě nezaměstnaní, lidé bez přístřeší a sociálně vyloučení," vysvětluje ředitelka farní charity Eva Ortová.

Sociální podnik navazuje na podnikání při chráněné dílně, kde dostali příležitost zdravotně handicapovaní. „Spolupráce farní charity a sociálního podniku nám pomáhá s vlastní podnikatelskou činností. Zisk z ní jde na podporu potřebných a zároveň jim pomáhá v posunu z nepříznivé životní a sociální situace k lepšímu," uvádí Eva Ortová.

V sociálním podniku Elekce pracuje osm lidí, šest mužů a dvě ženy. Starají se hlavně o údržbu zeleně a úklid. „Našimi zákazníky jsou například Johnsons Controls, Protool, Crystalex nebo Jizerské pekárny. Pracovali jsme třeba i pro město Česká Lípa nebo Povodí Ohře," upřesňuje Eva Ortová.

„Děláme prostě všechno, kde se sežene práce. Uklízíme, sekáme trávu, stříháme stromy, pečeme rohlíky," doplňuje Ivan. Ten má osobně nejraději práci v lese. „Celý život jsem dělal venku a v lese je to nádhera," říká Ivan. Práci venku si pochvaluje i vyučená zahradnice devětatřicetiletá Jana. I ona našla po nějaké době strávené na úřadě práce uplatnění v sociálním podniku. „Zatímco jsem byla deset let na mateřské dovolené, skončil Packard, kde jsme předtím pracovala," říká Jana.

Nabízet jen službu je obtížné

Sociální podnikání je ale podnikání jako každé jiné. I farní charita naráží na problémy. „Tím největším je nedostatek manuální práce. Řadu činností dnes dělají stroje. My ale vesměs zaměstnáváme lidi, kteří nemají dostatečné vzdělání a jinak než rukama se živit nemohou," přibližuje Eva Ortová.

Potýkají se také se špatně nastaveným systémem. Na jedné straně učí potřebné pracovním návykům a hledají pro ně uplatnění na trhu práce. Na druhé straně jsou tu sociální dávky, které mohou jako jistota stálého příjmu srážet motivaci pracovat a řešit svoji situaci. „Člověk, který ráno vstává do práce, by na tom měl být lépe než ten, co z postele nevstane," shrnuje Eva Ortová .

Jako podnikatelé rovněž zjistili, že nabízet službu je velmi obtížné. „Naši zaměstnanci jsou na pracovním trhu vedení jako nekvalifikovaná pracovní síla. To nás limituje v tom, co můžeme nabídnout. Budeme muset jít cestou prodeje vlastního výrobku. Jedním z našich nápadů je například pěstování technického konopí, které má široké využití," dodává Eva Ortová.