Zdeněk Slovák i Pavel Čížek ve své věkové a váhové kategorii vybojovali zlatou medaili. Slovák je policistou 13 let a silovému sportu se věnuje závodně šest let. Mladší z dvojice Čížek slouží u Policie ČR tři roky a titul světového šampiona v disciplíně bench-press získal už podruhé. Jako druhý pak skončil v anketě Deníku Nejúspěšnější sportovec Českolipska za rok 2018, kde přesvědčil odbornou porotu i čtenáře. Trénují pod vedením Karla Leibla v Kamenickém Šenově.

Co vlastně u disciplíny bench-press vaše cvičení obnáší, jak probíhá?
Zdeněk Slovák: Tak to by spíš byla otázka na našeho trenéra, ale bench-pressu se věnujeme v pondělí a ve čtvrtek. Trénink je zaměřený na těžké váhy a na menší počet opakování, aby člověk vyloženě získal sílu, otěžkával si váhu do rukou. Ve čtvrtek bývá vždy trochu lehčí trénink, ale třeba s větším počtem opakování, tam jsou ještě doplňkové cviky a stabilizační prvky, aby tělo nápor vydrželo.

Kolik kilogramů váží činky, se kterými běžně trénujete?
Zdeněk Slovák: Moje zahřívací série bývá do váhy 150 kg na několik opakováních, pak teprve začíná pracovní série, která je závislá na počtu opakování. Takže v tréninku běžně zvedám činky o váze 170260 kg.
Pavel Čížek: Váha se stále navyšuje, jak člověk získává sílu. Rozcvičujeme se s 60 kg přidáme na 80, 100,130, 150 kg a to jsou stále zahřívací série. A pak přidáváme až k vahám přesahující 200 kg. Posloucháme vždy trenéra Karlika, který pozná už u rozcvičení, jestli to ten den půjde a řekne, jakou váhu máme naložit a kolik opakování provést, abychom podali nejlepší výkon. Ještě se mi nestalo, že by se mýlil. Jak složité bylo dostat se na mistrovství světa do Chicaga?
Zdeněk Slovák: Na mistrovství světa jsme se dostali tak, že jsme prošli přes mistrovství republiky a Evropy, kde jsme rovněž vyhráli, ale pro vstup na mistrovství světa byl rozhodující výkonnostní limit, který jsme oba s Pavlem splnili. 

Odvezli jste si kromě zlatých medailí i nějaké jiné nezapomenutelné zážitky?
Zdeněk Slovák: Po závodech jsme ještě v USA zůstali 14 dní a cestovali jsme Chicago, New York, Las Vegas, Los Angeles. Všude se mi moc líbilo a ze zážitků bych uvedl ty „policejní.“ V Chicagu jsme projížděli kousek od místa, kde právě proběhla střelba na policistu, a proti nám jelo asi 5 policejních aut, co spěchala na pomoc, v Las Vegas jsme se procházeli uličkami, kde na nás tamní obyvatele koukali s údivem jako na blázny, protože se tam před pár dny postřílel drogový gang. No a nakonec cestou Nevadskou pouští jsme narazili na policejní akci. Několik aut, novináři, sherif a na internetu jsem zjistil, že tam právě našli zavražděnou unesenou turistku… Ale to jsou jen věci, kterých jsme si všímali pracovní deformace.
Pavel Čížek: Zážitků máme plno. Od života na Chicagském předměstí, kde nás překvapilo, jak jsou zde lidé přátelští. New York nás zaujal hlavně místy z filmů a seriálů jako Sám doma, Přátelé, King Kong atd. Socha svobody taky nesměla chybět. Nejvíce zážitků mám z Las Vegas, je to prostě město zábavy, kde jsme měli i půjčené auto. Tak jsme si užívali výlety po městě, v poušti a nejdelší výlet do Los Angeles byl třešnička na dortu. Ale zpátky k silovému trojboji.

Jak jste se dostali k této náročné disciplíně, proč jste si ji vybrali? Věnovali jste se i jinému sportu?
Zdeněk Slovák: U mě to bylo tak, že když mi bylo nějakých sedmnáct let, tak nám před domem otevřeli fitness centrum. Pochopitelně jsem se tam zašel podívat. Chtělo se mi cvičit a tehdejší majitel si všiml, že mám silový potenciál. Navíc můj současný trenér právě trénoval jeho, takže mě přivedl za ním a já jsem se tomu sportu začal věnovat důkladněji. Pak jsem si udělal na čas přestávku, věnoval jsem se i jiným sportům a nakonec jsem se k bench-pressu zase vrátil. A Pavla jsem k tomu zlákal tak, že když u nás v Doksech na obvodním oddělení začal sloužit na výpomoci, tak slovo dalo slovo, věděl jsem, že je z místa, kde působí můj trenér a tak jsem ho tam vzal na tréninky.

Jaké byly vaše začátky, Pavle?
Pavel Čížek: Já jsem začínal nejprve s požárním sportem. Potom, když jsem studoval a jezdil do Ústí nad Labem, tam jsem tam chodil cvičit a zkoušel všechno možné. Největší potenciál jsem našel v silovém sportu, jelikož jsem měl rychlejší silový posun než kamarádi, s kterými jsem chodil cvičit. Tímto bych chtěl pozdravit dobrého kamaráda a parťáka z intru Matěje Škapu, se kterým jsme pravidelně začali na sobě makat.

Nebojíte se nějakých zdravotních následků u tak vysoce zátěžového sportu? Jste pod lékařskou kontrolou?
Zdeněk Slovák: Nápor na tělo to rozhodně je. A třeba já mám proti Pavlovi ještě o deset let navíc… Ubírat si ale zátěž každopádně nijak neplánujeme. Doufáme, že naše výkony půjdou ještě nahoru… Je pravda, že jsem už v USA měl zdravotní problém, že mě pobolívala pravá ruka. Když jsem šel na pokus, tak jsem si musel dát dva ibalginy, abych na bolest ruky tolik nemyslel. Vydržel jsem vše, ale po návratu ruka začala znovu bolet. Byl jsem se poradit u ortopeda, který mi doporučil pár týdnů klidu. Dostal jsem rehabilitaci, elektroléčbu. A samozřejmě je při takovém sportu potřebné pravidelně regenerovat, odpočívat. Dodržuji životosprávu, jím kvalitní stravu. Také se snažím udržet kloubní výživu a dbát o sebe. 
Pavel Čížek: Určitě je to celková zátěž na tělo a celý systém. Člověk se po tréninku ráno budí rozlámaný a s tzv. svalovkou, ale je potřeba to přetrpět a znovu jít zvedat. Každý kdo cvičí, tak ví, jaký nepřítel jsou schody po tréninku dřepů. Každopádně je dobré tělu vracet, když dostává takový nápor. Pod lékařským dohledem nejsem, ale pravidelně se protahuji, držím kvalitní stravu, chodím do sauny a v blízké době plánuji návštěvy fyzioterapeuta i masáže. Snažím se zraněním předcházet, když něco bolí a limituje mě to v tréninku, je lepší tomu dát oddych a podchytit to na začátku, než se něco stane. Musím zaklepat, že se mi zranění vyhýbá. Ještě jsem mladý a pružný.

Co myslíte, využijete svou sílu během své každodenní práce policisty?
Pavel Čížek: Mně se dobrá „fyzička“ určitě hodí. U hlídkové služby, kde pracuji, reagujeme na tísňová volání, k případům se dostáváme jako první, jsme vycvičeni na zásahy proti nebezpečným pachatelům, a to i těch se zbraní. Takže nás posílají jako první a je dobré něco umět a mít jakoby navíc. 
Zdeněk Slovák: U nás v Doksech je rozdíl v tom, že Česká Lípa je větší a má své obvodní oddělení i svou samostatnou hlídkovou službu, což my nemáme a vlastně zastupujeme obě služby, ten nápad trestné činnosti máme menší. Ovšem byly a mohou být situace, kdy se mi moje kondice opravdu hodí. 

Máte nějaký příští cíl, destinaci, kam se chystáte jet závodit? O jakou metu chcete usilovat?
Zdeněk Slovák: Teď nás čeká příprava na mistrovství Evropy, které by v příštím roce mělo proběhnout na Ukrajině a mistrovství světa v Maďarsku. Letos jsem měl svůj cíl překonat světový rekord, což se mi nepovedlo. Myslím na něj i dál. Zůstávám ještě ve váhové kategorii do 90 kilogramů, což nejsem rád, protože to pro mě znamená shazování kil před soutěžemi. Normálně mám třeba 95 kilo a pak se musím dostat na těch 90 kg. Znamená to hladovět, odvodňovat tělo a tak dále. 
Pavel Čížek: Také se mi hůře poslední dobou váha snižuje. Mám sice méně tuku, ale váha zůstává, takže možná přejdu do kategorie do 100 kg. A mým cílem je dát alespoň těch 250 kilogramů. Navýšit svůj výkon o 20 kilo.

Zdeněk Slovák a Pavel Čížek
• Zdeněk Slovák se narodil v roce 1986 ve Frýdlantě v Čechách.
• Jako policista pracuje 13 let a silovému sportu se věnuje závodně šest let.
• Jeho osobní rekord je 270 kg největší úspěch: zlatá na mistrovství světa v USA (2019)
• Pavel Čížek se narodil v roce 1996 v České Lípě
• Slouží u Policie ČR tři roky .
• Jeho osobní rekord je 230 kg, se kterým letos v USA zvítězil. Největší úspěch je zlatá na MS v USA, kdy získal i 3. místo v absolutním pořadí z 80 závodníků bez rozdílu věkového a váhového rozdílu.