Ještědská Odysea má za sebou velký vývoj. Jak se z malého podniku s pár kapelami podařilo vystavět velký rodinný festival?
Zpočátku jsme festival pořádali dvakrát na Ještědu na louce. Dlouho jsme ladili a teď už jsme, doufejme, zahnízdili ve veseckém areálu a v termínu prvního červnového víkendu. Ještědská Odysea už dávno není jen hudební, ale i sportovní festival. Začínáme už odpoledne a zábavu si najde celá rodina. Návštěvnost máme od prvních ročníků stále tak nějak stabilní. Kolem tisícovky lidí přijde určitě, postupně to stoupá a letos chceme atakovat hranici dvou tisíc lidí.

Sportovní část je nejenom plná ukázek, ale zájemci si toho mohou hodně i vyzkoušet. Myslíte také na děti?
Rozhodně. Máme skateboardy, longboardy, na prvních ročnících jsme stavěli i lezeckou stěnu a letos se k ní vrátíme. Nechybí slackline, lanovka, discgolf a další. Festival se stane vlastně i dětským dnem, shodou okolností nám to vychází přesně na ten termín, budeme mít dětský koutek, skákací hrad, graffiti jam. To vlastně také vyplynulo časem, kdy i my pořadatelé máme víc dětí. Chceme, aby se bavila celá rodina, děti měly zábavu odpoledne a stejně tak i rodiče. Pro ně je pak hlavně hudební program. Za veseckým areálem jsou dva bývalé lomy, ve kterých budou stát stage. Tentokrát jich bude šest.

Hudební nabídka festivalu není úplně typická a neoslovuje hlavní posluchačský proud, že?
Ani ne. U nás vystupují kapely, které se věnují hlavně okrajovým žánrům. Například Tábor radosti z Jihlavy je kapela dnes už s kultovním jménem. Hrají víc v zahraničí než v Čechách a věnují se žánru dark ambient. Hrajeme tam samozřejmě my, liberecká kapela Drom, a přizveme naše kamarády. Třeba Mozkocuc hrající acid techno. Přijede Chris Liberator z Anglie, legenda, která bude hrát ze tří gramofonů. Další muzikanti zahrají v stylech hardcore, metal, rap, electronica, house, breakbeat, psytranc, jungle a zazní i další z okrajových hudebních žánrů.

Co je kromě nápaditého výběru hudby pro festival typické?
Jsme festival, který nemá ploty a ani je mít nebude. Vstupné se neplatilo nebo jen symbolické. Letos 180 korun. Nebudeme mít jednorázové půllitry, lidi u nás můžou stanovat, účastnit se workshopů, budou se prezentovat neziskovky.

Neřešili jste někdy stížnosti na hluk nebo nelibost okolí jako jiné festivaly?
Kdysi jsme festival pořádali na pozemcích zemědělce, který je poblíž Vesce. Tam se stížnosti objevily. Ale teď, co to pořádáme v areálu, stížnosti neřešíme. Jsme hodně vzadu, v místech, kde bývaly lomy.

Váš spolek ale nepořádá pouze Ještědskou Odyseu.
Ano, ještě děláme projekt Doom over Reichenberg. Je to odnož sítě stejnojmenných festivalů pořádaných po celé Evropě. Jde o přehlídku hudebních kapel hrajících převážně nejrůznější postmetalové styly, koná se jednou za dva roky. Příští rok chystáme její třetí ročník.

A jak vůbec spolek i jeho festivaly vznikly?
Začalo to vlastně jako výměnné koncerty naší kapely Drom. Někomu napíšeš, ať přijede zahrát na akci, a na oplátku pak jedeš zase hrát k němu. A z toho všechno vzešlo.

Je těžké uspořádat festivaly takového ražení i velikosti?
Časově to náročné je, ale nás to baví, je to náš koníček. Hlavně je na tom pěkné, že se jednou za rok všichni kámoši sejdeme. Když už ne jindy, tak tam určitě. Přijedou i ti, kteří se třeba z Liberce odstěhovali. Na uspořádání festivalu se nám daří získávat i podporu od města. Bylo by pěkné dělat festival bez dotací, dokonce bychom to i zvládli, ale nakonec jsme se v organizačním výboru shodli na tom, že to zkusíme. Pomůže to.

Ještědská Odysea je i charitativní akce. Koho podpoříte?
Ano. Peníze získané z festivalu jdou na Lékaře bez hranic. Výběr byl jasný, je to určeno naprosto bez debat, jestli ta podpora má smysl, nebo nemá. Přijde nám, že se to nemůže minout účinkem. A pak tam máme Food not bombs, kteří na festivalu vaří, a odtud jde výtěžek také na charitu.